Začátek zápasu se Zlínem byl parádní. Měli jste tlak, rychle jste dali vedoucí gól...
... jenže místo toho, abychom se stáhli a hráli třeba tři nebo čtyři dozadu, rychle jsme inkasovali vyrovnávací branku. To nás trošku položilo a vyvedlo z tempa.
K tomu se přidaly i hrubé chyby v zadních řadách, které Zlín třikrát potrestal. Z čeho pramenily?
Vpředu jsme propadali. Soupeři jsme dali možnost, aby ve dvou nebo ve třech jezdil na jednoho. Tím to bylo, to byla příčina chyb.
Je to dáno i psychikou?
Určitě to je tím. Až dáme nějaké góly a vyhrajeme, spadne to z nás. Teď ale každému puk přeskakuje hokejku, nikdo si moc nevěří.
Kudy vede cesta ven?
Především musíme hru trošku zjednodušit.Měli bychom hrát odzadu, spoléhat na brejky a hrát třeba na 1:0. Prostě hrát jednoduše. Na tréninku vše probíhá normálně. Co trenéři řeknou, to platí. V zápasech se nám ale zatím nedaří.
Odezvou byl nyní i pískot diváků.
To není nikdy nic příjemného. Co s tím ale máme dělat? Hrajeme jako kolektiv a stejně tak se z toho musíme dostat. Je tady spousta zkušených hráčů. Musíme si to vyříkat. Každý musí začít sám u sebe. Je to jen na nás, nikdo to za nás neudělá.
Jak hráči vnímají časté míchání sestavou? Není to i jedna z příčin současného stavu?
Když se prohrává, musí trenér něco udělat. Třeba to jednou vyjde. Potom třikrát vyhrajeme a nikdo nic neřekne.
Dopadají porážky i na atmosféru v kabině?
V kabině je vše úplně normální. V klidu si to vyříkáme a půjdeme znovu na další zápas.
