„Naše výkony po celý rok nebyly špatné a tyhle výhry jsme si zasloužili. Domácí prostředí nás tak nabudilo, že jsme to dokázali,“ prohlásil Pucher.
Zatímco před znojemskou kabinou bylo po zápase rušno, na malý prostor se nahrnulo množství lidí a v patře před restaurací ještě hodinu po zápase tloukl do bubnu bubeník, v prostorách, kde se převlékaly Pardubice, bylo ticho.
Trenér Miloš Říha se procházel po chodbě, aby se uklidnil, a požádal o čas na oddechnutí před rozhovory. „Hráli jsme alibisticky, nekolektivně, bez systému,“ sypal ze sebe.
Přestože tvrdil, že i na variantu se stavem 2:2 po čtyřech zápasech byl připraven, ztišil hlas, když mluvil o vyhlídkách. „Nezapomněli jsme přece hrát hokej. Věřím, že ve čtvrtek doma nastoupíme jako úplně jiné mužstvo,“ pravil.
Favorit to bude skutečně potřebovat, chce-li odvrátit blamáž, která mu po včerejším výpadku už reálně hrozí. Pardubičtí zřejmě těžko snášejí okamžiky, kdy je soupeř, kterého plánovali snadno položit na lopatky, přehrává tak jako včera většinu zápasu.
„Zdálo se, že jim tečou nervy. Dělali chyby, napadali třeba ve dvou jednoho hráče, odkrývali prostor, navíc po nás šli s krvavýma očima,“ popsal svoje zkušenosti z ledu Miroslav Barus, útočník vítězů.
Svoji branku na 3:0 označil za velmi důležitou pro vývoj zápasu. „Hrálo se nám lépe než za těsného vedení, které je soupeř schopen rychle vyrovnat. Ve třetí třetině už Pardubice vyhledávaly osobní kontakt, hra se rozdrobila,“ doplnil ho Pucher.
A pátý zápas ve čtvrtek v Pardubicích? Už jednou tam Znojmo málem vyhrálo. „Výhoda je pořád na jejich straně, oni mají zápas doma,“ míní Barus. „Srovnali jsme krok, i role se srovnávají,“ míní asistent trenéra Kastner.
