Zatím však jen její, klub se z mizérie nezvedl. "Ta klubová mi lépe sedí, jsem na ní přeci jen více zvyklý," prohlásil osmadvacetiletý Vokoun.
Zdá se, že tato výměna měla pozitivní vliv, alespoň pro vás, že?
Bylo potřeba něco změnit, ale já na nějaká kouzla vůbec nevěřím. Chytám v ní celou sezonu a teď jsem si ji vzal jen kvůli svému pohodlí.
Takže nyní už jste v celkové pohodě? Před nedávnem jste v jednom rozhovoru přiznal, že jste extraligu podcenil.
Ne, soutěž jako takovou jsem nepodcenil. Ten člověk, který to napsal, mě asi dobře nepochopil. Já podcenil svou přípravu. Po Světovém poháru jsem byl v určité euforii a moc netrénoval, a to bylo špatně. Jsem gólman, který na sobě musí v tréninku pořád makat a nic nešidit.
A asi makáte. Poslední zápasy jste absolvoval ve velké pohodě a sám jste si výkon pochvaloval.
Jsem rád, že se mi celkem dařilo, ale mnohem důležitější by byly výhry. Cítím se dobře, i když není to jednoduché. Vrátil jsem se z dovolené s nachlazením a pořád beru antibiotika.
Defenzivní hra týmu skřípe. Asi na své spoluhráče musíte na ledě pořádně křičet?
Na ledě ne, tam se soustředím je na svůj výkon. Ale v kabině občas zvýším hlas. Spíš se však snažím kluky povzbudit, aby spolu více komunikovali.
V pátečním zápase proti Jihlavě jste se dočkal své první asistence.
Byl to však trochu paradox: jindy nahráváte přímo na útočnou modrou a nic, teď jste do puku spíše baseballově praštil a ono to vyšlo. Pravda, plácnul jsem do toho a kluci pak dali gól. Ale kanadské bodování není pro gólmany a ani tyhle statistiky nesleduji. Já se snažím pomáhat bekům s rozehrávkou, ulehčit jim jejich práci. Abych tam celou dobu jen nestál, nečuměl a nebyla mi zima.
