To platí i pro masky gólmanů z pražských klubů Sparty a Slavie. Tomáš Pöpperle si nechal na tu svou nakreslit bájného psa Kerbera, Miroslav Kopřiva ze Slavie pro změnu svého čerstvě narozeného syna a rodinné zvěrokruhy.
Proč zrovna Kerber, respektive váš syn?
Pöpperle: Dlouho jsem nad tím přemýšlel a nakonec s tímhle nápadem přišla manželka. Tříhlavý pes Kerber v řeckých bájích hlídá bránu mrtvých a já hlídám pro změnu bránu Sparty.
Kopřiva: U mě to bylo v podstatě jasné hned, jak se můj syn 1. května narodil. Věděl jsem, že ho tam chci. Ale podobně jako u Tomáše to navrhla nakonec manželka.
Maska Tomáše Pöpperleho
Jste na svou masku hodně fixovaní, nebo byste chytali i s jinou?
Pöpperle: Každý má rád tu svou, protože je na ni zvyklý, ale neviděl bych v tom problém, kdybych dostal jinou.
Kopřiva: Nějak psychicky na ní nelpím. Jasně, je moje a chci s ní chytat, ale přežil bych bez ní.
Sledují brankáři mezi sebou masky ostatních?
Pöpperle: Tak člověk se podívá, to víte, že jo. (smích) Ale to je tak všechno, nesoustředím se na to.
A vzpomenete si na tu nejšílenější některého ze svých kolegů, jakou byste si na hlavu nedali?
Kopřiva: Jednou jsem viděl, jak ji má jeden brankář plný náhrobních kamenů. To bych určitě nechtěl.
A co vy, co jste měli na svých maskách dříve?
Pöpperle: Na jedné z těch prvních u mě byla puma. V Americe jsem si moc nemohl vyskakovat, tak jsem si nechal klubovou se znakem. Až po návratu do Sparty jsem začal vymýšlet podobné motivy jako mám teď.
Kopřiva: Měl jsem tam vždycky kopřivy, podle svého příjmení, a vpředu logo klubu, kde jsem působil.
Maska Miloslava Kopřivy
Teď tam kopřivy nemáte...
Kopřiva: Protože se barevně nehodí ke Slavii. V Kladně i Houstonu ve Spojených státech byly ty barvy podobné, tak se tam hodily. Teď tam mám kromě znaků Slavie a svého syna i zvěrokruhy členů rodiny.
Dříve brankáři ani žádnou pořádnou ochranu hlavy neměli. Umíte si to představit?
Pöpperle: Byla jiná doba, padaly menší rány, ale představa je to šílená.
Kopřiva: Občas do hlavy dostali i tak, to je pravda. Já bych rozhodně tehdy do branky nevlezl.
Gólmani rovněž vyfasovali šitíčko a museli si zašívat roztrhané betony sami. To byste dokázali?
Pöpperle: Neříkám, že bych to nezvládl, ale z bezpečnostních důvodů se do toho nepouštím. Radši to předám lidem v klubu, kteří se o to starají.
Kopřiva: Někdy v první třídě jsem mámě ušil plyšáka. Ale teda vážně, já moc na manuální práce nejsem. Kdyby to však byla nutnost, tak se s tím nějak poperu. Těžko říct, jak by to ale dopadlo. Radši to taky nechávám na kustodech.
