S rodiči, maminka je Češka, se už v šesti letech stěhoval za západní hranici. A až teď objevuje hokej v zemi, v níž prožil kus dětství. "Co mě překvapilo, to je parta. V Německu je to složité, máš tam týmy, kde je deset hráčů z jiné země. Tady tolik cizinců není, kdyžtak kluci ze Slovenska," porovnává. "Parta je tady o trošku lepší. Ne o trošku, ale o dost lepší!"
V letní přípravě se s novými spoluhráči sžil na týmových akcích. "Dělalo se prase, šlo se na jídlo s mužstvem. Z Německa jsem to neznal. Přitom to jsou věci strašně důležité pro tým," upozorňuje. "Rozumíme si na ledě i mimo něj." Další věc, která Waltera zaujala čeští fanoušci.
. Martin WalterObránce hokejového Litvínova, letní posila, v extralize je zatím bez gólu i asistence. Narodil se 23. října 1983 v Ostravě, ale národnost má německou. S rodiči žil v Bavorsku, pak ve Waldkreiburgu. Měří 186 cm, váží 86 kg, držení hole má pravé. Má přítelkyni Marijku. |
Žádné takové pocity v souvislosti s Litvínovem obránce nemá. Naopak lichotí: "Je tu lepší atmosféra, fanoušci jsou o hodně blíž. A fandí, i když prohráváme." Navíc zatímco v Litvínově je hokej číslo 1, v přístavním velkoměstě Hamburku se pozornost příznivců tříští ještě mezi fotbal a házenou.
"Fotbal je jednička, i házenkáři jsou strašně dobří," chválí Walter, který brzy oslaví 25. narozeniny. "Sportovci, to je v Hamburku jedna parta. Kamarádím se s českým fotbalistou Filipem Trojanem ze St. Pauli. Stýkáme se, voláme si." Na českou extraligu si 186 centimetrů vysoký zadák musel zvykat.
V německé elitní soutěži se po vzoru NHL puky hodně nahazují do útočného pásma. "Extraliga je víc technická a bruslařská než liga v Německu," zjistil Walter. "Každý zápas je tady dobrý zápas - v každém celku jsou nějaké hvězdy." V úvodu sezony nastupoval vedle olympijského vítěze Šlégra, což mu vstup na českou scénu usnadnilo.
"Je to pomoc, když máš takového beka vedle sebe. Ve světě odehrál plno roků. Byla pro mě zkušenost s ním hrát," cení si Walter. Teď naskakuje po boku Skuhrovce.
Křištálová lupa Posile, kterou si vybral sám kapitán a manažer Robert Reichel, herní sebevědomí nechybí. "Hrál jsem sedm let v týmu, kde jsme měli vždycky cíl získat titul. Nikdy se nám to nepodařilo, ale vím, jak s tlakem pracovat," vysvětluje. Přestupem do Litvínova změnil Walter i životní styl. Pěšky by na trénink v Hamburku nikdy nedošel, teď má zimní stadion přes ulici.
"Je to úplně něco jiného," přikyvuje usměvavý hokejista. "V Hamburku jsem jezdil na trénink čtyřicet minut a na zápas asi hodinu. Má 1,8 milionu lidí. Ale mně se tady líbí, mám hezký byt. Nemůžu si na nic stěžovat. Nenudím se." S přítelkyní Marijkou a psíkem vyrážejí na výlety. "Jsou tady lesy, příroda," kochá se.
Nežehrá ani na to, že musí na zápasy cestovat autobusem. V Německu se hodně létá. "Ale taky jsme tam jeli autobusem sedm hodin a vyhráli, další den jsme letěli a prohráli," nedává tomu váhu.
Čeština mu potíže nedělá, jen občas nějaký výraz nenajde. "Ale ze začátku to bylo těžké. S rodiči jsem sice česky mluvil, ale to jsou jiné řeči - jak se máš a tak," líčí Walter. "Dost slovíček mi chybí, psát moc dobře neumím, ale už zkouším číst noviny," chlubí se.
