Bude to těžké rozhodování?
Jedno z nejtěžších v životě. Proto si chci vzít čas na rozmyšlenou. Tělo i hlava napoví, jestli budu mít motivaci pro příští sezonu. Když ji nenajdu, končím. To je realita. V mých letech už nemá cenu si dělat velké plány.
Petr NedvědHokejový útočník, nar. 9. prosince 1971 v Liberci. |
Co je pro vás tou motivací? Peníze asi ne, nikomu nic dokazovat taky nemusíte...
Najít ten drajv, chuť dál pokračovat. Onehdy jsem poslouchal končícího Roberta Reichla, který říkal, že když se hodí puk, je to už jednoduché. Ale namotivovat se do zápasu mu dělalo velké problémy. Není to o fyzické zátěži, ale o psychice. Žádný z nás nechce být na ledě do počtu a odehrát jen průměrné zápasy. Chceme být pořád nahoře.
Jste už hokejem unavený?
V play-off to byly těžké zápasy, ale pro mě v uvozovkách jednoduché. Přijdeš, jsi natěšený a příprava se udělá skoro sama. Přemýšlíš o zápase den dopředu, baví tě to. Ne že by mě to v sezoně nebavilo, ale nějaké hodiny už mám odkroucené a je to jiné než u osmnáctiletých kluků.
Co vás na hokejovém životě po tolika letech ubíjí nejvíc?
Asi takový ten stereotyp. Třeba cestování mi nevadí, i když autobusem do Třince to není nic příjemného. Někomu by mohlo vadit, že každý den má vedle sebe pětadvacet frajerů, ale já to tak necítím. Spíš mi to chybí. To je jedna z věcí, proč hokej hraju. Je fakt, že v NHL jsem na konci kariéry byl unavený z cestování, pořád žiješ po hotelích.
Jak bude to vaše rozhodování vypadat?
Nebudu dva měsíce někde bloumat, nedávám si žádné termíny. Takové věci vyplynou samy, dlouho to trvat nebude.
Třeba si dáte pauzu a pak se vrátíte jako brankář Hašek.
Tak to ani náhodou, to vím na tisíc procent. Ať se propadnu, jestli v pětačtyřiceti budu ještě zkoušet nějaké kličky na modré. Rád sleduju starší hráče jako je Jirka Dopita, kterému je kolem čtyřicítky a pořád hraje výborně, klobouk dolů. Ale to nebude mít na moje rozhodování žádný vliv.
Přemlouval vás trenér Kalous, ať nekončíte?
Ne. Jen mi říkal, že máme v květnu nějaké testy na kolech. Takže asi počítá, že budu pokračovat.
Sezona byla pro Liberec nakonec úspěšná a v play-off se vám dařilo. Hodně lidí byste asi překvapil, kdybyste opravdu skončil.
Jestli se mi v play-off dařilo nebo ne, to nebude hrát v mém rozhodování podstatnou roli. Během sezony to bylo takové kostrbaté. Poprvé v kariéře jsem navíc měl zdravotní lapálie, ale závěr pro nás všechny byl velice úspěšný. Šli jsme do play-off s handicapem, ale ukázalo se, že když se parta semkne a každý se obětuje pro mužstvo, dá se uhrát výborný výsledek.
Co vám chybělo k postupu do finále?
Bylo už vidět, že nám docházejí síly. A sportovní štěstí jsme si vybrali v předkole s Budějovicemi. Mrzí mě jen to, že jsme neprotáhli sérii s Pardubicemi. Sehráli jsme tři nádherné vyrovnané zápasy až do konce.
Pokud byste v sobě za pár týdnů našel motivaci pokračovat, bylo by to opět v Liberci?
Za moji kariéru pro mě byly tři týmy srdeční záležitostí: New York, Pittsburgh a Liberec. Kdybych se rozhodl pokračovat dál, jednoznačnou prioritou by byl Liberec. Kdyby to tady z nějakého důvodu nevyšlo, šel bych do zahraničí. Žádný jiný extraligový klub nepřipadá v úvahu.
Opravdu si umíte představit, že čtvrtý zápas proti Pardubicím byl váš poslední?
I to je možné. Někdy to nastat musí. Vyloženě se toho nebojím. Jak jste říkal, nemám zapotřebí nikomu nic dokazovat, hokeje jsem si užil hrozně moc. Samozřejmě, že bych si přál odejít s tím, že něco vyhraju. Ale to se nedá koupit.
Pro řadu sportovců je odchod ze scény velká rána. Co pro vás?
Je to krok do neznáma. Ale různí lidé to berou různě. Bavil jsem se s Pavlem Burem, a ten když skončil s hokejem, byl možná šťastnější, než když hrál. Minulý rok měli v Moskvě nějakou exhibici, on byl chvíli na ledě a říkal, že ho to ani nebavilo. Což je jeden extrém. Druhý extrém je, že s koncem kariéry jakoby končí život. Chápu obě strany.
Máte v záloze něco, čemu se chcete po skončení kariéry věnovat?
Přemýšlím o tom, ale nic konkrétního ještě připraveného není. Ale rozhodně nejsem typ, který by jen seděl doma a koukal se na televizi.