Čajka najel do rýhy na ledě, narazil hlavou do mantinelu, poranil si první a druhý krční obratel a poškodil míchu.
Za 40 dní zemřel. Bylo mu 26 let.
Luděk Čajka
Pravý obránce odehrál v lize 297 zápasů, od roku 1983 až do smrti v Gottwaldově (dnešní Zlín), kde byl i kapitánem, jen 1985 – 1987 na vojně v Dukle Jihlava. Za reprezentaci odehrál 58 duelů. |
Na vině byla určitě nerovnost ledu. Možná i únava, kdo ví – Čajkovi nejbližší vzpomínali, že ten zápas takřka nestřídal, měl za sebou navíc reprezentační turnaj. Rozhodně pak za to mohlo tehdejší pravidlo o zakázaném uvolnění: aby jej sudí odpískal, musel se hráč bránícího týmu dotknout puku jako první.
Proto Čajka dojížděl kotouč, neměl ve zvyku nic vypouštět. A pak... "Ještě na Silvestra jsme jeli k nám na chatu, bylo to spontánní a veselé," líčil jeho spoluhráč a kamarád Rostislav Vlach. "Po pěti dnech se všechno změnilo."
Diváci Československé televize vše viděli tentýž večer na obrazovce, Čajkova žena zrovna poslouchala pořad S mikrofonem za hokejem. "Ta slova na mě doléhala zdálky. Jako by v tu chvíli mluvili o někom cizím," vzpomíná vdova Renata.
Změny po tragédiích5. ledna 1990
|
Následovaly dny smutku, liga odložila 33. kolo. Ale ještě žila naděje. "Zrovna hrajeme dorosteneckou ligu. Kluci nechtěli nastoupit, musel jsem je přesvědčit. Je to kruté, ale život jde dál," popisoval tehdejší šéf zlínského klubu Josef Ondík.
Ze Sovětského svazu přijel doKošic profesor Rafael Abuziarov, vedoucí speciálního střediska na léčení poruch pohybového ústrojí dětí a mládeže, pomoci se snažili i lidoví léčitelé. Málo platné. "Jeho úraz nebylo s to řešit žádné lékařské pracoviště na světě," říkali lékaři.
Čajka patřil do reprezentace, měl bronz z mistrovství světa 1987, zahrál si i na Kanadském poháru. Po sezoně jej čekala smlouva v NHL v New York Rangers. Nedočkal se jí. 14. února zemřel.
To už byly věci dávno v pohybu. Už 9. ledna se sešli představitelé svazu a pojišťovny i reprezentační trenéři se zástupci právě vznikající Asociace hráčů. Ta existovala necelý týden, tragédie Luďka Čajky vše uspíšila: hokejisté dohadovali změny v přestupním řádu, odchody do zahraničí, uzavírání smluv se sponzory.
Pojišťovna pak uznala, že je potřeba vytvořit nové zásady pro úrazové pojištění. "Jen je škoda, že vše muselo zajít tak daleko," říkal Petr Bříza, jeden ze zástupců hokejistů.
IIHF pak upravila pravidlo, že se při zakázaném uvolnění musí bránící hráč dotknout puku. Bylo to nové, "Čajkovo" pravidlo. "A je dobře, že se změnilo. Hokej je hrozně rychlý, podobné úrazy se mohou stát bez jakéhokoli úmyslu," říká Vlach. Pro jeho kamaráda ale změna přišla příliš pozdě.
Vzpomínka reportéraMiroslav Němý, hokejový reportér MF DNES |
Čajka, hořký čaj a smutek v jídelně
Pamatuju si jen hořký čaj, postsocialistické igelitové ubrusy na stolech školní jídelny a hroznou bezmoc. Žáčci první třídy seděli v jedné zlínské základní škole a i přes zamlženost vzpomínek si troufnu tvrdit, že tohle řadu z nich rozplakalo mnohem víc než obvyklé dětské strasti.
Psal se únor 1990 a hokejista Luděk Čajka zemřel. I teď, když si pročítám staré články z novin nebo vzpomínky Čajkovy rodiny či přátel, mě zase mrazí. Snad i to ukazuje, jak tento zřejmě nejhorší incident naší novodobé hokejové historie zasáhl všechny, kdo mají tento sport rádi. Nemluvě o hráčových nejbližších.
Co to může po 20 letech aspoň trochu zmírnit? Třeba to, že památka Luďka Čajky žije v názvu zlínského stadionu. Že tragická smrt vyprovokovala změnu pravidel, a tím možná zachránila další hráče. Že Čajkova dcera podle slov jeho ženy dělá lidem okolo ní radost a že by na ni táta byl hrdý.
Ne, určitě to není málo. Ale stejně to nic nemění na tom, že bych tehdy u čaje tisíckrát raději brečel kvůli něčemu úplně jinému.
Vzpomínka spoluhráčeRostislav Vlach, Čajkův kamarád, dnes zlínský asistent |
Do NHL už mu chyběl jen krok
Pořád mě mrzí, že tu Luděk není. Byl to výborný kluk, nepokazil žádnou legraci, málokdy jsem ho viděl naštvaného. Z hokejového hlediska odešel v nejhorší možnou dobu.
Jeho forma šla nahoru. Hrál ligu, byl v národním mužstvu, dostal nabídku z NHL. Tomu podřizoval úplně všechno, na tréninku si přidával. Bylo vidět, jak moc chce do zámoří.
Dřív jsme chodili na večírky, ale on to začal omezovat. Nebo přišel, ale hlídal si životosprávu. Jsem přesvědčen, že by se v NHL prosadil. Byl to vysoký a hlavně chytrý hráč, výborně rozehrával. Nebyl až tak excelentním bruslařem, ale výbornými přihrávkami to nahrazoval.
Za Luďka zapálím svíčku, říká Čajkova manželkaVzpomínky bolí, ale čas bolest umí mírnit. "Volalo mi víc lidí a můžu vám říct, že mě to strašně potěšilo. Říkala jsem si, že už je to moc dlouhá doba. Jsem ráda, že si lidé na Luďka vzpomenou," vypráví Renata Čajková.
|