Těsně před půlnocí, v době domluveného "fototermínu" a "dodatečné tiskové konference" seděl tým u čtyř velkých stolů a vydatně svůj extraligový triumf oslavoval. Dobrým mokem i pestrou stravou.
"Á, papparazziové jsou tady," rozrazil hlouček právě přicházejících novinářů poněkud nerudný číšník, nesoucí další rundu piv ke stolu nejmladších hráčů novopečeného mistra.
"Sláviéééé Praha," povstane s půllitrem v ruce u stolu mazáků bek Jan Novák a vyzývá své spoluhráče k přípitku před fotografy. Po řádném doušku šampioni usedají a pokračují v zábavě.
Mezi slávistickou omladinou sedí překvapivě i Marek Tomica. Slávistický "Tomba" je přitom jedním z osmi hráčů, kteří slavili historicky první titul týmu před pěti lety. "To už je dávno," směje se Tomica.
Na připomínku, že jako dvojnásobný mistr republiky je na tom lépe než například Adam Svoboda nebo jeden z lídrů týmu Jaroslav Bednář, se šťastně rozesměje. "Holt musejí ještě přidat, no!"
U vedlejšího stolu tvrdí zábavu mohutný bek Jiří Vašíček. "To je jako sen," rozplývá se. Pravou rukou vybízí k přisednutí, levá odpočívá na stole zafixovaná ortézou.
Málokdo asi tuší, že před dvěma lety řešil zcela jiné problémy. Málem dokonce s hokejem skončil. "Tenkrát jsme sestoupili s Jindřichovým Hradcem a já řešil opravdu existenční starosti," přiznává Vašíček.
"Naštěstí jsem se dostal do Havlíčkova Brodu a měl jsem i příslib zkoušky ve Slavii," pokračuje ve vyprávění. "Moc jsem tomu nevěřil, Slavia byla tehdy vicemistr." Nakonec se ze zkoušky stalo trvalé angažmá a pevné místo v základní sestavě mistra.
"Je to pro mě velká paráda, jsem za to hrozně rád," dí spokojeně Vašíček.
Mezitím Jaroslav Bednář u jiného stolu stoupá na židli a diriguje spoluhráče k dalšímu přípitku.
Po úspěšné akci usedá zpět a je konfrontován se slovy finálového soupeře Petra Kumstáta. Prý hraje takový hokej, že se ani neunaví. "Já přitom hrál s Libercem i s nima ve dvou lajnách," zasmál se Bednář. "Ale o to více jsem si to užíval," dodal v nadsázce. "Nebo jinak. Nejdříve jsme se nadřeli, a teď si to budeme užívat. Tak to má být," rozesmál se znovu slávistický tahoun.
Profíkem v oslavách by mohl pomalu být Tomáš Micka. Vloni slavil v Ústí nad Labem postup do extraligy, letos mistrovský titul ve Slavii. "Je to úplně stejný pocit radosti a štěstí," nerozlišuje oba triumfy.
První mistrovskou radost si vychutnával brankář Adam Svoboda. Před pěti lety jako hráč Pardubic se Slavií své první extraligové finále v sedmém zápase prohrál. Letos už jako slávista pomohl zdolat Karlovy Vary, v jejichž dresu nastoupil jeho pardubický exspoluhráč Petr Mudroch. "O tehdejším finále jsme se nebavili, ale po zápase mi gratuloval," prozradil Svoboda.
Ziskem mistrovského titulu si splnil svůj velký sportovní cíl. "Já už ten titul mám," vzkázal na dálku svému kamarádovi. Že by však zlomil nějaké své prokletí a nalepenou vizitku brankáře pouze pro základní část, si Svoboda nemyslí.
"To jednou někdo řekl nebo napsal a už se to se mnou táhlo. Ale já to tak nevnímal," řekl. Vymezený čas pro novináře skončil, hokejisté pokračovali v oslavě. "Bude to dlouhé," slíbil za všechny Tomáš Micka.
Nebyl důvod tomu nevěřit.
