Co pro vás bylo v tom období nejdůležitější?
Že si mě trenér Barda vybral do VTJ Tábor, takže jsem naštěstí prožil hokejovou vojnu. Kdybych skončil v Klatovech, kam jsem měl původně narukovat, asi bych se do Vsetína nikdy neprosadil.
Dokázal byste určit, který titul byl nejtěžší?
První popsat nemohu, ale na druhý si pamatuji dobře. V sérii s Litvínovem jsem si zranil rameno, ale celé finále bylo nesmírně fyzicky náročné, vždyť se hrálo na čtyři vítězství. Každý titul ale bylo těžké získat, neboť například finále proti Zlínu a Spartě, měla podobnou vyhecovanou atmosféru, takže záleželo i na tom, kdo se lépe ovládá a zvládne psychickou stránku boje.
Na ledě to však vypadá, že příliš zdrženlivý nejste, jak se říká nemáte daleko k ráně.
Na ledě je člověk vyhecovaný, adrenalin zaplaví krev, ale přece jen o tom, co dělám, také přemýšlím. Vím, že když se budu bezdůvodně prát, oslabím mužstvo a dnes, kdy je každý zápas fyzicky velmi náročný, si každý musí rozmyslet než do toho jde. Ale střetům se samozřejmě nevyhýbám, zvlášť, když se protihráč snaží zlikvidovat naše menší hráče. To je ale spíš emocemi než proto, že bych šel na led s úmyslem rvát se, nebo k tomu byl dokonce určen trenérem.
Co vaším soubojům říkají rodiče?
Mamka každopádně u televize křičí, abych se nepral, taťkovi je to jedno. Jen nesmím prohrát. To bych od něj dostal vynadáno.
A co mimo hřiště? Vyprovokuje vás někdo k tomu, abyste použil svou sílu?
Mám rád srandičky, rád popichuji kamarády. Vím ale, že když to dělám já jim, podruhé mi to vrátí. Kvůli tomu bych se nepral, to je v pohodě. Teď si ale vzpomínám na něco jiného. Z Benešova jsem si vezl do Vsetína brambory a ony se mi cestou vysypaly a hlína mi ušpinila nové auto. To mě trošku rozčílilo. To ale raději nepište, ty brambory byly od mamky.
Že jsou na ledě emoce je přirozené, samozřejmý je i jejich přenos do publika. Kromě toho, že jste nezvládli druhý finálový zápas herně a prohráli jste, přestože už jste vedli 3:0, předvedlo se také vsetínské publikum...
Moc jsem to nevnímal, seděli jsme sklesle na střídačce, ale to, co jsem se dozvěděl od kluků mi připadá nedůstojné. V daleko horším měřítku se ale podobné scény odehrály proti nám ve Zlíně. Tyto incidenty by měly být tvrdě potrestány. Ti, co házejí na led plné plechovky s pivem, nebo štamprdlata se nedokáží vžít do pozice hráče, nedokáží domyslet, že ho mohou i natrvalo zdravotně poznamenat...
Dlouho jste ze zásady odmítal plexisklový kryt očí. Dnes s ním hrajete. Proč?
Až do letošní sezóny se mi vážnější zranění obličeje vyhýbala, teprve v listopadu v Třinci jsem si hokejkou zvedl puk na oko. Na obočí sedm štychů, pod okem jeden a do oka krvácení. Vůbec jsem na oko neviděl. Horší pocit jsem zatím nezažil. Naštěstí to dobře dopadlo, proto jsem splnil předsevzetí a hraji s plexi.
Také Alexej Jaškin hraje už s plexisklem...
Hm. Byli jsme na ledě již dlouho a neměli už dost sil. Chtěl jsem vyvézt puk a Viktor Ujčík mi hokejkou chytil za brusli. Lexa právě přijížděl a jak jsem padal, rozříznul jsem mu bruslí nos a tvář. Ale s celoobličejovým plexi hrál Lexa jen proto, aby se mu nepoškodila srůstající rána. Myslím, že ho sundá, špatně se mu s ním dýchá. Mě ale také.
Pokud ale není přilba pod bradou utažena, může se plexi stát spíš nebezpečným prvkem.
To ano, už vícekrát jsem si plexisklem rozsekl ret, nos i bradu. Utažená přilba by mě ale znervozňovala.
Myslíte si, že mají pravdu ti, kdo v souvislosti se stíháním Romana Zubíka, vsetínského hokejového chlebodárce, předpovídají zánik vsetínského extraligového hokeje?
Vůbec do toho nevidím. Manažér mě ujišťoval, že hokej ve Vsetíně zůstane, tak mu věřím.
Přemýšlíte, jako například Jiří Dopita o odchodu ze Vsetína?
Jsem tam již sedm let, zatím smlouvu na novou sezonu nemám. Co bude dál se dozvím nejpozději v prvním květnovém týdnu.
Nějaké zahraniční angažmá?
Nabídky mám, musím to ale zvážit.
Před čtyřmi lety vás testovali New Jersey Devils. Kapitola kanadsko-americké NHL je již uzavřena?
Doufám, že ještě ne. Zatím ale k odchodu za moře nemám možnost.
Co vaše nominace do reprezentace. Vzpomenou si na vás ještě někdy reprezentační trenéři?
Nikdy jsem nehrál na šampionátu, jen v turnajích Euro Hockey Tour. Nejblíž jsem podle odborníků měl k mistrovství asi před třemi lety, ale ve Švédsku jsem si na Globen Cupu natrhl ledvinu a bylo po šampionátu. Jestli si na mě ještě vzpomenou? To nevím je to těžké.
Co se změnilo ve vašem osobním životě za vaše působení ve Vsetíně?
Oženil jsem se. V záři by se nám mělo narodit dítě.
Bude to kluk nebo holka?
Samozřejmě že to víme, necháváme však rodinu v napětí a přijímáme sázky. V září si vyzvedneme výhry a oslavíme to.
Proč myslíte, že váš bratr Robert nehraje také extraligu? Vaši rodiče tvrdí, že byl talentovanější než vy.
Jak říká jeden náš kamarád, brácha svůj talent prodal dobře, ale na špatném trhu. Jinak si ale myslím, že byl na hokejovou dřinu trošku lechtivější.
Co podniknete po skončení vrcholové kariéry?
Samozřejmě že na to myslím, ale zatím nevím jestli budu trénovat, nebo podnikat jako brácha a táta. Trenérská práce by se mi asi líbila víc.
Kde budete potom s manželkou žít?
Vrátíme se do středních Čech.
Jakou má podle vás reprezentace šanci na mistrovství světa?
Myslím že dost velkou, ale rozhodně to nebudou mít kluci lehké, vždyť jedou obhajovat.
Neměli by více nadějí s Čechmánkem v brance?
Hnilička, Salfický i Hudáček jsou fantastičtí gólmani. Ani bych nevěděl, kterého z nich, včetně Čechmánka bych udělal jedničkou.
Sledujete také benešovský hokej?
Moc ne, ale zprostředkovaně vím, že by bylo potřeba, aby se změnila politika vedení klubu. Také přístup města by mohl být ke sportu vstřícnější. V Benešově se utopil ligový fotbal, utopil se druholigový hokej. Základy jsou v podchycení mládeže. Děti musejí vidět své vzory a když do Benešova přijela třeba fotbalová Sparta, každé dítě chtělo hrát fotbal. Děcka, která chodí ráno na trénink, odpoledne na trénink, nebudou mít pak čas ani náladu na zlobení. Určitě by ve městě klesla kriminalita.
Chtěl byste se ještě do Benešova do klubu, v němž jste začínal vrátit?
Asi ano, ale teprve až skončím s profi hokejem. Cítím se tu pořád doma.
