"Ještě jsem se nestihl moc rozkoukat. První trénink po dovolené je vždycky těžký a doufám, že se to bude jen zlepšovat," prohodil dobře naladěný 31letý obránce, který strávil posledních sedm let v pražské Slavii.
Potřeboval jste po náročném play-off dovolenou víc než kluci z Brna?
Nevím, oni hráli taky do začátku dubna.
Ale přeci jen to bylo play-out, ve kterém už jim o nic nešlo.
(úsměv) Nevím, já ho nikdy nehrál. Měsíc byl určitě dostatečný, teď už se zas musím hýbat a jsem rád, že to začíná.
Jak náročné pro vás bylo play-off? Hráli jste dlouho a hodně urputných zápasů.
Vláďa Růžička to umí vyhecovat, půlka mančaftu byla pobitá a zraněná. Ale stálo to za to. Udělali jsme solidní úspěch. Škoda, že to nevyšlo s Třincem, chyběl krůček, ale oni byli hokejovější a zasloužili si to.
I přes konec v semifinále to pro vás muselo být vynikající a krásné play-off, že?
Z mého pohledu byla série s Libercem úžasná. Vyhráli jsme šťastně a radost a euforie byla, jak kdybychom vyhráli titul. Užili jsme si to.
Vy jste odešel z bojů o titul zdravý?
Naštěstí jsem žádné problémy neměl, akorát ke konci už hodně ubývaly síly, ale to bylo normální.
Proč jste skončil v klubu, kterému se tolik daří?
Ještě jsem měl smlouvu na rok, ale v průběhu sezony jsme se s Vláďou domluvili, že spolupráci ukončíme. Už mě to táhlo domů. Vedly mě k tomu hlavně rodinné důvody. Syn půjde do školy a chtěli jsme, aby začal ve Zlíně. Taky chci začít se stavbou baráku a také maminka je po těžké operaci a chci ji mít blízko. Po sedmi letech nastala chvíle, abychom se vrátili. Vláďa mi vyšel vstříc.
Nabízí se otázka, proč jste se nevrátil přímo do Zlína?
Chtěli jsme s agentem Zlín oslovit, ale měl jsem nabídku z Brna a ve Zlíně v tu chvíli nebylo s kým jednat, protože končil generální manažer. Bylo tam jakési bezvládí a tým se skládal později. Ozvali se až dva týdny po tom, co jsem se domluvil s Brnem. Volali mi Rosťa Vlach s Petrem Čajánkem, ale už jsem musel odmítnout. Nemohl jsem čekat, nechtěl jsem riskovat.
Co očekáváte od nového angažmá?
Dvě sezony se tu nepovedly. Rozhodně budeme chtít do play-off jako všichni. Ve Slavii jsem byl zvyklý hrát o nejvyšší příčky. Když si všechno sedne, můžeme jít daleko. Jako letos ve Slavii. Neměli jsme žádný velký mančaft, ale udělala se skvělá parta a bojovností jsme to zlomili. Očekávám, že se tu tým stmelí a kluci, kteří tu byli, už nebudou chtít něco podobného dopustit.
Počítáte s tím, že budete mít možná jednu z klíčových rolí v týmu?
To bylo i ve Slavii, bylo nás tam zkušenějších jen pár. Navíc s Vláďou Růžičkou to taky není jednoduché a doufám, že to zvládnu.
Pro vás je změna, že jste v týmu, který se teprve skládá. Jak můžete pomoct vytvořit kostru týmu?
Věřím, že k tomu přispěju, ale záleží, jak se tým poskládá a jak si sedne. Většinou až na konci sezony se vidí, jak se to povedlo. Od toho jsou manažeři a trenéři, aby hráči předváděli na ledě to nejlepší.
Na Slavii bylo úzké kluziště, bude to pro vás změna?
To určitě, ale slyšel jsem, že se má hřiště možná zužovat, tak uvidím, jestli k tomu dojde.
Jako moc se znáte s panem Venerou?
Když přišel do Zlína ze zahraničí, tak mě vedl v dorostu a vyhráli jsme titul. Pak šel k áčku a dal mi šanci, v osmnácti jsem naskočil do prvního mužstva. Dál jsme se vídávali, probírali situaci, často to nasvědčovalo tomu, že se vrátím. Jenže jsem to oddaloval, ve Slavii se nám dařilo a měl jsem dobré podmínky.
Jak se těšíte na soustředění v Turecku?
Je to novinka, na Slavii jsme jezdili akorát na týden do Jablonce, ale do zahraničí nikdy. Docela se těším. Určitě to ale nebude žádná dovolená, protože tam budeme mít tří, možná čtyřfázové tréninky. (úsměv) Dalo by se říct turecké galeje.
