Před odchodem do Ruska působil v Pardubicích už pátou sezonu a nyní opět trénuje na východě Čech. Po moskevské anabázi si hledá nové působiště.
"Čekám na povolení od CSKA, abych mohl někde dohrát sezonu. Jsem zdravý, připravený a chci zase hrát. Čím dříve, tím lépe," prohlásil slovenský hokejový reprezentant.
Máte nyní nějaké nabídky?
Zájem projevilo pět klubů. Jeden z Finska, tři ze Slovenska a jeden z Čech. Háček je ale v tom, že CSKA požaduje hodně peněz za krátké období, které zbývá do konce sezony. Stále se nyní jedná.
Tím českým klubem jsou Pardubice?
Je to někdo jiný.
Návrat do Pardubic v této sezoně tedy není reálný?
Myslím si, že se Pardubice s CSKA asi nedohodnou. Vypadá to, že tady sezonu zřejmě nedohraju.
Jste hodně zklamaný z toho, jak vaše angažmá v Rusku skončilo?
Vůbec ne. Beru to jako velkou zkušenost. Především životní, nikoliv hokejovou, protože mi nedali moc příležitostí a neměl jsem vlastně šanci cokoliv ukázat.
Proč jste vlastně v CSKA skončil už po pár týdnech?
Hned po návratu trenéra Tichonova z reprezentace jsem věděl, že budou problémy. A skutečně hned od prvního zápasu přišly a přetrvaly až do konce mého angažmá. Nedalo se to řešit. Komunikace s Tichonovem neexistovala. Od prvního střídání mě dusil a nedal mi šanci hrát. Vůbec jsem nerozuměl tomu, proč mě vlastně koupili.
Nepadli jste si s Tichonovem do oka? Něco vám vyčítal? Co bylo příčinou vašich problémů?
Zřejmě u něj přetrvávají staré věci z minulosti z velkých bojů mezi Československem a Sovětským svazem. Jeho se to asi drží pořád. Je to starý člověk a na takové věci nezapomíná. Přede mnou tam už skončila řada českých a slovenských hokejistů.
Je ale divné, že se CSKA při nákupu zahraničních posil orientuje hlavně na české a slovenské hráče...
To je pravda. Jenže mě si vybrali manažer a prezident klubu a Tichonov o tom zřejmě nevěděl. Od prvního zápasu mi to pak dal pocítit.
Přitom CSKA vás sledovalo delší dobu a už v létě jste dostal nabídku na přestup. Když už vás moskevský klub získal, setrval jste tam hodně krátkou dobou na to, jaký o vás měl zájem.
Byl jsem z toho ze začátku překvapený, ale pak už jsem to bral jako hotovou věc, s níž nic neudělám. Ani kdybych hrál dobře. A já jsem vlastně ani nemohl hrát dobře, protože jsem neměl příležitost. Vůbec nevím, proč mě tam vlastně chtěli. Měl jsem informace, že se mnou počítají do druhé pětky. Bohužel opak byl pravdou.
Když přišel Martin Richter ze Sparty a v mužstvu najednou byli čtyři cizinci, tušil jste hned, že tím přebytečným budete vy?
Dušan Salfický je hvězda ruské superligy, Honza Hejda zase hraje pravidelně ve druhé lajně. Hned mi bylo jasné, že jsem první na odstřel.
Nebyla možnost, že byste zůstali v týmu všichni čtyři a střídali se?
Hovořili jsme o tom s klukama a nikdo v tom neviděl problém. Nikomu by to nevadilo, kdyby každý zápas jeden z nás seděl. Vedení klubu na to ale neslyšelo.
Neměl jste ani možnost odejít do jiného ruského klubu?
Mměl jsem tři nabídky. Jenže jeden tým byl poslední a měl i finanční problémy. Neměl jsem zájem tam jít. Nebudu nic zastírat, odešel jsem do Ruska za penězi. Proto jsem se nechtěl trápit někde na chvostu tabulky a ještě zadarmo. S dalším klubem jsem už měl skoro podepsanou smlouvu, jenže se tam během 24 hodin změnilo vedení a už nechtěli měnit kádr. Potom byl ve hře ještě klub. Jeden den o mě měli zájem, ale druhý mi řekli, že mají dost obránců. Bylo to těsně před koncem přestupů, takže i tato možnost padla. Teprve potom jsem začal jednat s kluby Čech, Slovenska a Finska.
Jak jste trávil poslední týdny v Moskvě, když už bylo jasné, že v CSKA jste skončil? Trénoval jste s týmem nebo individuálně?
Vůbec jsem netrénoval. Měl jsem zakázaný vstup na zimní stadion, skoro jsem nemohl ani chodit do posilovny. Tři týdny jsem se flákal po Českém domu a poznával krásy města.
To je dost zvláštní přístup...
Vůbec jsem tomu nerozuměl. Chtěl jsem tam ještě vydržet, aby mi proplatili nějaké věci, abych nebyl v mínusu. Výplatu jsem nakonec dostal, takže zadarmo jsem tam nebyl. Trénovat jsem ale nemohl. Tady by to nebylo možné, ale v Rusku platí jiné zvyklosti. Člověk nemá možnost se ničeho dovolat. V takové situaci je zcela bez šance.
Co vám v těchto těžkých chvílích v Moskvě pomáhalo? Byli to čeští spoluhráči?
Chodil jsem se dívat na hokej, stále jsem byl s nimi v kontaktu. Vždyť jsme společně bydleli v Českém domě. Byl tam s námi i Miroslav Hlinka, jehož potkal v Dynamu Moskva stejný osud jako mě. S ním jsem strávil hodně času a řešili jsme spolu "neřešitelné" problémy.
Asi pro vás v minulých dnech pozitivem, že máte kolem sebe krajany a že jste v Moskvě a nikoliv třeba někde za Uralem.
Určitě. Být někde na Sibiři, tak by to byl mnohem větší problém. Tam bych nečekal tři týdny, ale hned bych se sbalil a odjel pryč.
Láká vás ještě někdy zkusit angažmá v Rusku?
Kdyby přišla dobrá nabídka z týmu vedeného českým trenérem, jsem ochotný to ještě jednou zkusit. Určitě mě ale neláká znovu se potkat s Tichonovem. Rusové jsou strašně nevyzpytatelní. jeden den to je tak a druhý den úplně naopak. Někdo má štěstí a přežije rok naprosto v pohodě, jiný má smůlu jako já a po dvou měsících skončí.
Nelitujete nyní odchodu do Ruska? Mohl jste se s Pardubicemi hřát na čele extraligové tabulky.
Nelituji. Bylo to moje rozhodnutí a nemá cenu řešit, co by bylo lepší. Chtěl jsem zkusit ruskou ligu, šel jsem za lepšími finačními podmínkami. Mohlo se třeba stát, že bych zůstal v Pardubicích, zranil se a sezonu bych nedohrál. Pak bych zase litoval, že jsem nezkusil Rusko.
