„Je to dobré, ale ještě ne ideální. Pořád mám na čem pracovat a doufám, že se budu zlepšovat,“ dává si vysoké cíle brzy 25letý bek.
Z druholigové Techniky Brno do extraligového Litvínova, to je docela velký skok. Ale zdá se, že se s tím perete zdatně.
Musím říct, že když jsem hrál za Techniku, tak jsem trénoval další dvě tři hodiny denně navíc, abych byl připravený, kdybych šel někam jinam. A vyplatilo se!
Čím to, že jste skončil jen ve druhé lize, když jste pár zápasů odehrál i ve slovenské extralize?
Přišla nějaká zranění, do toho výluka NHL, takže dost hráčů padalo dolů. Já měl nejdřív utrženou klíční kost, potom zánět v noze a sezonu jsem začal pozdě. Navíc jsem se rozhodl dostudovat vysokou školu, na níž jsem už měl dva roky odkroucené. Přihlásil jsem se zpátky do školy a do hokeje se začal postupně dostávat. Ta zkušenost s druhou ligou mi rozhodně neuškodila, spíš naopak. Dostával jsem hodně prostoru na ledě, při přesilovkách, a další sezonu už jsem měl nějaké náznaky do první ligy i výš. Ale rozhodl jsem se ještě dodělat si tu školu.
A už ji máte dostudovanou? A co to vlastně bylo za školu?
Stavební fakulta. Všechny předměty mám uzavřené, ale ještě dodělávám bakalářku.
A kromě toho pravidelně hrajete extraligu za Litvínov a už jste jste dal i první extraligový gól.
Čekal jsem na něj přes 10 zápasů, už jsem byl netrpělivý. Jednou budu svým dětem vyprávět, že mi na něj nahrál Martin Ručinský (smích). S naším koučem Hořavou se hodně zaměřujeme na střelbu, nutí nás ze všech pozic cpát to z jedničky na bránu. A je vidět, že to přináší ovoce.
