P+P: Většinou chceme jít stejnou cestou

Kladno - Je to přes deset let, co gól Martina Procházky rozhodl finále hokejového šampionátu ve Vídni. Osm let uplynulo od zlaté olympijské trefy v Naganu, před níž Pavel Patera vyhrál vhazování. Z jeho přihrávky padl o tři roky později gól, který završil zlatý hattrick na mistrovství světa. Procházka a Patera byli u historických úspěchů českého hokeje.

Martin Procházka (vlevo) a Pavel Patera - P+P. Většinu hokejové kariéry hráli Martin Procházka (vlevo) a Pavel Patera spolu. Jako na Kladně, kde vyrostli a kam se vrátili. | foto: Jan Zátorský, MF DNES

Proč zrovna oni?

„Ocitli jsme se v pravou chvíli na pravém místě,“ míní Patera.

Jejich cesty se občas rozešly. Ale většinou hráli spolu. Jako teď, kdy zase spolu válí za Kladno. Čas utíká.

Ale Patera s Procházkou ční v extraligové hitparádě opět vysoko.

Dál baví diváky a šlape jim to pořád tak, že občas nezbývá než žasnout.

Vzpomenete si ještě, kdy jste se poprvé viděli?
Procházka: Asi v žácích, když jsem přišel na Kladno. To jsme začali hrát proti sobě. Ale nepamatuju si to.
Patera: Já si pamatuju až áčko.
Procházka: Hrál jsem s Radkem Gardoňem. Byl jsem tu o půl roku dřív.
Patera: O dva roky dřív.
Procházka: Dokonce?

Sedli jste si povahově hned?
Procházka: To vzniklo postupem času. Už od dorostu jsme věděli, kdo je ten druhý. Patýs hrál s Otou Vejvodou a Mikim (Tomášem Mikoláškem).
Já zase s Gagim (Gardoněm) a Davidem Čermákem. A když jsem začínal, tak i s Jardou Jágrem, než odešel. Ale kdo hrál centra?
Patera: S Milanem Novým jsi nehrál?
Procházka: Toho jsem nechytl.

Martine, s Jágrem jste si zahrál i na mistrovství světa juniorů, že? V útoku s Robertem Reichlem.
Procházka: To bylo první rok, trénoval pan Vimmer. Robert mi tehdy řekl: Hraj dozadu, my se postaráme o hru dopředu. Tak to fakt bylo.

Ale dal jste pět gólů.
Procházka: Oni mi to vypracovali do prázdný branky.

Pavel Patera

Narozen: 6. září 1971
Post: centr
Číslo dresu: 10
V současnosti druhý nejproduktivnější hráč extraligy, v 36 zápasech nasbíral 39 bodů za 13 gólů a 26 nahrávek. Bodování už vyhrál v letech 1994 a 1995.
Kluby: 1990–1996 Kladno, 1996– 1998 AIK Stockholm, 1998–2000 Vsetín, mezitím v sezoně 1999–2000 zkoušel NHL v týmu Dallas Stars, 2000–2001 Minnesota Wild a Cleveland Lumberjacks (IHL), 2001–2002 Kladno a 2001–2004 Omsk, 2004 až dosud Kladno, minulou sezonu dohrával ve Färjestadu. Mistr české extraligy, Švédska i Ruska.
Kapitán kladenského týmu, mozek přesilovek. Přitom v dorostu kvůli potížím se zády málem přišel o hokejovou kariéru.
Reprezentace: 198 startů/48 gólů.
Olympijský vítěz 1998, mistr světa 1996, 1999–2001.
Rodinný stav: ženatý

Martin Procházka

Narozen: 3. března 1972
Post: levé křídlo, mistr blafáku do bekhendu
Číslo dresu: 20
V současnosti třetí nejlepší střelec extraligy, v 33 zápasech dal 21 gólů. V produktivitě je šestý za 33 bodů (21 gólů + 12 asistencí).
Kluby: 1989–1991 Kladno, 1991–1992 Jihlava, 1992–1996 Kladno, 1996–1997 AIK Stockholm, 1997–1998 Toronto, 1998–1999 Vsetín, 1999–2000 Atlanta a Vsetín, 2000–2001 Vítkovice, začal tu i další sezonu, ale pak odešel do Omsku, kde pokračoval i v následující sezoně, sezonu 2003–2004 začal ve Voskresensku, brzy se však vrátil do extraligy, tentokrát do Kladna, kde zůstal dosud.
Reprezentace: 190 startů/61 gólů.
Olympijský vítěz 1998, mistr světa 1996, 1999–2001, střelec vítězného gólů 1996 a nejlepší střelec šampionátu 1997.
Rodinný stav: ženatý 

Hrát s vámi na pravém křídle bylo svého času prokletí. Otakar Vejvoda skončil ze zdravotních důvodů, Milanu Hejdukovi střela jednoho z vás zlomila čelist. Viďte, Martine?
Procházka: To bylo nechtěný.

Kdo z nich vám nejvíc vyhovoval?
Patera: Asi nejlíp jsme hráli s Otou. S ostatními šlo třeba o dvoutýdenní zkušenost v reprezentaci. S Otou to klapalo pořád, dva tři roky. Zápas co zápas to bylo dobrý.

Jste s Vejvodou ještě ve styku?
Patera: Od léta zase trochu jo. Dost se uzavřel.

Jaké bylo shledání?
Procházka: Dobrý. Škoda, že měl málo času, musel jet domů. Jinak by bylo možná ještě lepší. Pořád trénuje ve Švédsku. Vypadal hrozně dobře, byl nadšený.

S Pavlem se znáte spoustu let. Kdybyste měli jeden druhého popsat třemi slovy, jaká byste vybrali?
Patera: To je těžký.
Procházka: Pěkný otázky. (Přemýšlí.) Patýs je soutěživej víc než já. Taky bouřlivější.
Patera: V kabině.
Procházka: Já myslím, že vůbec. A taky je spíš vůdčí osobnost.
Patera: Já to mám jednoduchý. Martin je klidnější...
Procházka: Není tak bouřlivej... Vidíš, dáme to dohromady.

Když jste hráli odděleně, potkali jste někdy někoho, kdo by se tomu druhému opravdu podobal?
Patera: V reprezentaci jsou dobří hráči. Třeba se mi hrálo dobře s Tomášem Vlasákem v Rusku. Ale vždy jsem se rád vrátil k Martinovi.

Žárlili jste někdy na sebe? Třeba když se jednomu vedlo a druhému ne? Nebo když při společném působení v Omsku nehrál Martin kvůli limitu cizinců?
Procházka: Neřekl bych. Vzešlo to ze situace. Určitou dobu nám to klapalo, pak tam pan Hlinka vzal Jirku Šlégra a já to odskákal. Bylo mi to líto. Pak jsem se dozvěděl, že jsem měl jít do Švýcarska.
Patera: To ani nevím.
Procházka: Nakonec jsem tam zůstal, bylo to pro mě pitomý. Ale myslím, že jsme na sebe nežárlili.
Patera: Když to jednomu nejde, trpí většinou celá pětka.

Lezete si někdy na nervy? Martine, vy jste kdysi říkal, že s Pavlem trávíte víc času než s manželkou.
Procházka: Teď už ne, ale jednu dobu to tak bylo. Hráli jsme pořád, celý rok jsme jezdili na soustředění, strávili jsme spolu víc času než doma. Ale my si vyhovujeme, máme podobné zájmy. Nemáme roztržky, jsme podobné povahy.

Můžete to trochu rozvést?
Procházka: Nehádali jsme se, jestli jít doleva, nebo doprava, většinou se chceme vydat stejnou cestou. Jednoduchý příklad: když jsme jeli na soustředění, hrál se tam třeba nějaký fotbalový zápas a oba jsme měli chuť se jít podívat.

Chodíte spolu na fotbal i v Kladně? I když vás, Pavle, zabraly kamery v hledišti, tuším, Sparty.
Patera: Na Slavii.

Pardon.
Patera: Jezdím na dobrý fotbal. Ale to byla náhoda, že jsem se tam objevil. Dcera měla zrovna tenis a já neměl co dělat. A teď mi každý říká, že chodím na každý fotbal.
Procházka: Já chodím jen na Kladno.
Patera: To já jezdím i do Prahy, většinou když o něco jde. Často chodím na Brno, fandím mu odmala.

Mohli byste vybrat nejhezčí a nejhorší období, jež jste spolu prožili?
Patera: Myslím, že když jsme hráli spolu, vždycky to klapalo. Krize na celou sezonu nepřišla. A doufám, že ani nepřijde.

Je to pro vás dneska těžší?
Patera: Samozřejmě. Hraje se jiný hokej. Když jsem začínal, šel jsem dva na jednoho nebo sám na bránu třikrát čtyřikrát za třetinu. Teď jednou za měsíc a jsem rád.
Procházka: Byla jiná pravidla, dalo se hrát trochu jinak.

Čím to, že jste ve statistikách pořád tak nahoře? Procházka: Makáme. Musíme.
Patera: Když nebylo zranění, vždycky jsme nahoře byli.

Dobře. K tomu je potřeba talent, ale taky něco navíc. Víc času v posilovně, na kole, na tréninku?
Patera: Pro mě jsou ideální tréninky s panem Müllerem. Nepředře nás, ale je to svižný, hodinový trénink. Uděláme, co potřebujeme.

Máte jako starší a zkušení hráči třeba nějaké úlevy?
Patera: Děláme všechno. Nedovedu si představit, že bych seděl na zadku a koukal na ostatní, jak trénujou.
Procházka: To ne. Ale je fakt, že trenér má tendenci se o určitých věcech bavit. Myslím, že i díky tomu se nám daří. Máme trenéra, který s námi mluví o tom, jak hrát přesilovky. Někdo jiný by nám třeba řekl: Ty budeš tady a ty tady. Neměli bychom takový klid, pohodu.

Na které trenéry vzpomínáte rádi a na které naopak ne?
Patera: Já tedy nerad vzpomínám na jednoho ruského trenéra.
Procházka: Ten si to nepřečte.
Patera: Gersonskij se jmenoval. Chtěl vládnout ruskou metodou. Přišel od mládeže a dával rozkazy. Taky tam vydržel měsíc dva. Neříkám, že to byl špatný člověk, ale po hokejové stránce to chtěl bolševickou metodou. Dobrých bylo hodně.
Procházka: Jmenovat nemá cenu, nejde někoho vyvyšovat. My nejsme konfliktní typy, neměli jsme problémy.

Na ledě trávíte spoustu času. Jak odpočíváte? Doma hodíte nohy na stůl?
Procházka: Přijdeme domů a jsou tam děti. Musíme se jim věnovat. Před zápasem nás nechávají.
Patera: S dcerou musím denně do Prahy na tenis, kluk hraje hokej, fotbal. Po tréninku se sejdeme s manželkou, rozdělíme si práce a rozjedeme se po světě. Jen v den zápasu je všechno na manželce.

Berete hokej teď jinak? Máte úspěchy, nikdo vás nikam moc nežene.
Procházka: Neřekl bych, že nás nikdo nikam nežene. Stále jsme na očích. Lidi nás pořád berou a hodnotí dohromady. Když se daří, je to dobrý. Ale když se jednomu nedaří, odskáče to i ten druhý.

Dobře, ale byli jste u velkých úspěchů českého hokeje. Nemusíte se tak hnát za dalšími cíli.
Patera: Já jeden mám: dostat se do play-off s Kladnem. To mě žene dopředu, každý zápas chci vyhrát. Pořád si nějaké cíle dávám. Jen dohrávat? To bych radši skončil.
Procházka: Nejlepší cíl by byl vyhrát ligu, ale... Bylo by ještě třeba trochu posílit mužstvo, pak by se o tom dalo přemýšlet.

V roce 1994 jste měli slušně nakročeno, ale v semifinále play-off prohráli s Olomoucí. Od té doby se Kladno tak daleko nedostalo.
Procházka: Já jsem tehdy nehrál, díval jsem se z hlediště. Lidi chtěli, abychom to dotáhli až na titul. Ale nevyšlo to. Už je to dávno.

Otočila se sláva někdy proti vám? Setkáváte se třeba se závistí?
Procházka: Vlastně ani nevím. Kolikrát vám to nedají najevo přímo. Člověku se donese časem, že se někde něco řeklo. Ale já do ničeho moc nešťourám, a tím pádem o záporných věcech ani nevím.

Vrátili jste se do Kladna, usadili. Jste spokojení, nebo vás ještě vábí cizina?
Patera: To souvisí s nabídkou, ale mně už se nikam nechce. I když člověk nikdy neví. Třeba nás na Kladně chtít nebudou a jiná možnost nebude.

Máte pocit, že jste dosáhli všeho, čeho jste dosáhnout mohli?
Procházka: Protože jsme se neprosadili v NHL, tak asi jo. A v NHL se už asi neprosadíme. Aspoň já ne.

Nelitujete zkušenosti z NHL?
Procházka: Nelituju. Šel jsem to zkusit ještě jednou, ale nebylo mi souzeno. Třeba by se tam dalo hrát, ale to závisí na spoustě věcí. Beru to jako zkušenost a jsem za to rád.
Patera: Když mě poprvé poslali na farmu, měl jsem to skousnout. Tehdy už jsem měl zlato z olympiády, mistrovství světa, byl jsem nejlepší střelec, takže se mě to trochu dotklo. Bylo vidět, že o mě měli zájem, takže jsem si to trochu vyčítal.

Láká vás ještě reprezentace?
Procházka: Bylo by hezký, kdyby se to povedlo. Ještě jednou zažít vítězství. Ale když se příležitost nenaskytne, hlavu si lámat nebudu.
Patera: Za určitých okolností ano. Nesměli bychom s Kladnem vypadnout brzy. Být pak dva měsíce na hotelu, to by asi nešlo. Tedy aspoň pro mě. A vždycky nás všichni spojujou jako dvojku, takže kdybych jel já, proč by nejel Martin?
Procházka: Já bych sám nejel, co bych tam dělal? (smích)