V jednom z přerušení ve třetí třetině zazněla na kladenském stadionu skladba Lemon Tree od skupiny Fools Garden. Právě ta, kterou hráli Paterovi a spol. při jejich cestě za titulem mistrů světa ve Vídni 1996.
I teď, po 17 letech, jakoby byla tahle "zlatá" píseň pro kladenského mazáka signálem k obratu. Patera byl mozkem klíčové přesilovky 4 na 3, v níž nejdřív dvakrát krásně našel křížem Miloslava Hořavu, jenž obě velké šance spálil. Když však Hořava svému kapitánovi křížný pas vrátil, Patera se nemýlil. Dvě a půl minuty před koncem třetí třetiny srovnal na 2:2 a nabuzení domácí pak v prodloužení pardubického soupeře dorazili.
"Samozřejmě, moc času nezbývalo, byl to důležitý gól," říkal jednačtyřicetiletý centr, jenž slavil jako nadšený junior. "Při té oslavě gólu jsem se tam nejvíc vyčerpal. Byl jsem v tranzu. Kluci mě chtěli chytit, ale v té chvíli jsme byl tak rychlej jako ve dvaceti."
Patera si navíc připsal i asistenci na Hořavův gól v první třetině. Na ten však Pardubice odpověděly vyrovnáním po 14 vteřinách. Celkově hrály o stupeň lépe než v pátek, kdy je Kladno přebruslilo. Tentokrát mířily za výhrou, jenže energie, důraz a mrštnost v osobních soubojích byla i v sobotu velkou zbraní Středočechů.
"Pardubice jsou mistr, jen tak se nevzdají. My jsme s tím počítali, že musíme hrát na dva góly a nesmíme jich moc dostávat," tvrdil Patera.
"Oni mají samozřejmě šikovnější hráče, my do toho jdeme vyloženě bojovností a zatím se to daří. I do dalšího zápasu půjdeme s pokorou, chceme hrát úplně stejně a uvidíme, jak to půjde."
