Na první pohled trejd do konce sezony moc logiky nedával, možná ani na druhý, ostatně Húževka teprve v neděli proti Brnu (5:2) konečně ukončil dlouhé čekání na premiérovou trefu v ročníku. Má bídnou bilanci 1+1, jenže sympatického slovenského dříče body nehodnotí objektivně. Vyniká v jiných, avšak rovněž ceněných atributech.
„Je velký, udělá práci před brankou, těžko se odstavuje. To jsou věci, které od něj očekáváme. Navíc umí vyhrát buly,“ chválí jej trenér Mory Zdeněk Venera.
Urostlý centr ve třetí formaci s krajany Skladaným a Mikúšem jako by mládl, bruslí mu to, maká, ukazuje, že bude posilou. „I na tréninku už to vypadá líp, víme, kdo je kde, zvykáme si na sebe. Gól je plus. Zasloužili by si ho i kluci, Mikúš dal tyčku. Možná příště to bude lepší,“ věří.
Sám si však po trefě oddechl vydatně. Vždyť se z ní radoval po roce! „Počítal jsem to ze začátku, pak jsem už přestal, protože se mi ještě v kariéře nestalo, že bych tak dlouho čekal na gól. Jsem rád, že přišel,“ neskrýval. „V té situaci už jsem byl víckrát, ale trefil jsem břevno nebo tyč. Konečně to vyšlo. Fakt jsem se strašně těšil. O to víc, že jsme vyhráli.“
Vyhecované derby s Brnem před vyprodanou „plecharénou“ zvládli kohouti na jedničku. „Hráli jsme super. Tohle je mužstvo pracantů a dříčů. Zaslouží si úspěch. V tabulce jsme tam, kde jsme, oprávněně,“ těší Húževku šesté místo zaručující přímou účast v play-off. „Snažili jsme se nedělat chyby vzadu, hrát jednoduše s tím, že šance přijdou. Vedli jsme 3:0 a trošku se uklidnili. Gól na 4:1 byl rozhodující.“
Kometa vedená majitelem Zábranským porážku neunesla a do závěrečné hromadné potyčky se dostal i Húževka, když si chvíli zatančil s Koreisem. „Na stará kolena se budu bít... Já se nikdy nebil, ale je to vyhecované. Šli do nás, rýpali, ovšem nás nejvíc těší vítězství a tohle pouštíme z hlavy,“ usměje se.
Na Brnu viděl, že není v pohodě. „Když se změní trenér, mužstvo má většinou impulz. Jsem rád, že teď to impulz nebyl. Když je deka, tak se špatně hraje. Nohy nejdou, puky odskakují, vše je zlé. Budou to mít ještě těžké, ale to je hokej.“
Obzvláště v play-off by se zkušenosti účastníka mistrovství světa z roku 2008 mohly kohoutům náramně hodit. „Díváme se jen na další zápas, abychom to zvládli, a pod sebe se už nedíváme. My chceme šestku zkusit, zasloužíme si ji, protože fakt mužstvo hraje super,“ užívá si hokeje na Hané 195 centimetrů vysoký a téměř metrák vážící centr. Zatímco ve Vítkovicích v šesté sezoně už uvadal, a tak ani fanoušci Steelu nad jeho odchodem slzy neronili, v Olomouci vzkvétá. Důvod? Právě fanoušci. „Je to možná atmosférou,“ přemítá. „I s Vítkovicemi se mi sem zle jezdilo hrát, protože diváci to tady vyburcují, je to šílené. Jsou šestým hráčem na ledě, vážně super.“
Húževka chce jim i sám sobě dokázat, že ještě zdaleka nepatří do hokejového důchodu. „Ve Vítkovicích jsem nedostával tolik prostoru, kolik bych si představoval. Možná bych ukázal víc, ale trenér se tak rozhodl. Teď je tu nové místo, nové možnosti, snažím se ukázat, co ve mně je a že hokej ještě umím hrát,“ říká. „Olomouc je na tom v tabulce lépe, mužstvo hraje v pohodě. Postavené je to na tom, že všichni chlapci jsou dříči.“ A do této party Húževka, na rozdíl od technika Kafky, lépe zapadá.
