Cíl tedy splnil, přesto musel uvolnit místo. Také o tom vyprávěl v rozhovoru. „Jsem hlavně rád, že v Olomouci zůstane extraliga a euforie lidí. Nebylo by snadné totiž zase postoupit.“
Ví o tom dost. Hanáky přebíral před osmi lety na úplném dně, kdy z první ligy nesestoupili jen proto, že se tehdy ze soutěže nepadalo. Bez přehánění lze konstatovat, že na vzestupu hokeje v Olomouci má 55letý rodilý Pražan velký podíl.
Cíl jste splnil, v extralize jste Olomouc udržel. Byl verdikt šéfa klubu a vašeho asistenta Jiřího Dopity překvapující?
Nebyl jsem zase tak překvapený, protože už jak jsme prohrávali zápasy, jsem víceméně počítal s tím, že přijde nový trenér. Nakonec nevím, jestli si to rozmysleli, ale zůstal jsem. Trenérské duo se rozšířilo o Honzu Tomajka. To tak jako vycítíte, že nebudete pokračovat. Že by mě to překvapilo, tak to ne.
Takže jste ani příliš nedoufal, že se v baráži zachráníte i vy?
Nedoufal, prostě jsem to bral jako hotovou věc. Já jsem to, vám řeknu, moc neřešil, protože v baráži máte jiné starosti, aby všechno fungovalo. Zápasy šly rychle za sebou, je tam hodně koukání na video. My na to nemáme extra lidi, co mají v jiných oddílech, takže si to děláme trenéři sami. Čas na uvažování co a jak tam prostě není. Nejde to.
Sezonu jste rozjeli parádně. Vyhoupli jste se na šesté místo a sklízeli chválu. Pak však přišla série patnácti proher v řadě. Dá se říct, že vám zlomila vaz?
Asi jo. Možná to a možná že jsem tady byl tolik let, že to chce změnu. Já nevím, to byste se musel zeptat někoho jiného. O tom jsem vůbec nepřemýšlel, jen opakuji, že jsem výměnu čekal dřív. Ale zase jsem si říkal, že nový trenér by v trénování moc nezměnil, protože si nemyslím, že bychom trénovali špatně. Jde spíš o to nabourat stereotypy. Ale je otázka, jestli to pomůže. Slavia měla v sezoně tři trenérské dvojice a nepomohlo jí to. Ne vždy to vyjde. Takže jsme to dodělali. Honza Tomajko nám pomáhal loni i letos, ani jsem to nebral tak, že by přišel někdo z venku. Byl součást prostředí. Šoková terapie, že by přišel někdo nový, nebyla.
I po osmi letech u týmu jste cítil, že mu máte stále co dát, že jej může posunout vpřed, že v kabině není ponorka?
Kádr se furt měnil. Z hráčů, se kterými jsem před osmi lety začínal, hrál letos jen Jirka Ondrušek a po třech letech angažmá ve Skalici se vrátil Jirka Vyrůbalík, který tady byl i před těmi osmi lety. Kuba Bartoň toho moc neodehrál. A ještě Martin Janáček. To jsou čtyři hráči, z toho jeden jediný odehrál letos sezonu a byl tady osm let. Proběhla obměna kádru. Mužstvo, co tady hrálo před osmi lety, by hrálo pořád jen první ligu. Počítal jsem si to; v zápase bylo maximálně jedenáct hráčů z loňské sestavy. Tím, že nemáme tak šikovné devadesát pětky, byl tam jenom Alex Rašner, tak jsme hráli na jednadvacet hráčů. Jedenáct z nich jich loni vyhrálo baráž. Takže si nemyslím, že by měla být ponorková nemoc, protože se stejným kádrem nejste čtyři pět let.
Zpátky k otázce: cítil jste, že byste tým mohl v příští sezoně znovu posunout výš?
To jsem neřešil ani vnitřně, takže vám na to neodpovím.
Jinak: nebyl jste po osmi letech z práce a tlaku unaven?
Já nejsem člověk, který by odpočíval. Za sebe si nepřipadám, že bych byl vyčichlej. Nemyslím si to. Ale jakým dojmem jsem působil, by museli posoudit hráči.
Generální manažer Erik Fürst vaše odvolání zdůvodnil takto, cituji: „Po osmi letech jsme udělali změnu, není to proto, že bychom byli nespokojení. Petr Fiala si zaslouží mít chvilku klid.“
Tak jsem rád, že mají o mě starost.
A jste rád, že vám klub nabídl práci v juniorce? V Olomouci jste se usadil, založil rodinu...
Nabídku jsem dostal, smlouvu mám teď do konce dubna. Pak teprve přichází nové období. Neřekl jsem ne, ale může se stát, že mi někdo nabídne něco, co by bylo zajímavé. Nechci říct, že tady nejsem spokojený. Jako hráč jsem změnil působiště dvakrát, jako trenér jsem také působil v několika štacích a nepředpokládám, že budu do smrti trénovat v Olomouci. Nabídka oddílu je velice solidní, ale teď jsme teprve skončili a může se stát ledasco. Teprve oficiálně prošlo, že se mění trenéři. Třeba někdo zavolá, co víte.
Je pro vás zadostiučinění, že odcházíte s pocitem zvládnuté práce a záchrany Mory v extralize?
Já byl hlavně rád, protože si myslím, že kdyby se sestoupilo, dostalo by se to zase do těch prvoligových kolejí, kdy by chodilo dvanáct set diváků. Euforie může pokračovat. Po sestupu by to nebylo takové, že by si každý mohl myslet, že by se to hned vrátilo. To opravdu není jednoduché. A hlavně si pak někteří hráči rozmyslí, jestli mají přijít do první ligy, nebo do extraligy. To je velký rozdíl. Je to prostě jiné. Jsem hrozně rád, že předsezonní cíl - který se možná během sezony některým změnil, že už se viděli v play-off - udržet extraligu se povedlo. To, co bylo řečeno před sezonou, se splnilo. Že tam byl výpadek, mě štve samotného taky hodně. Protože kdo jiný by to měl ovlivnit než trenér a hráči. Musím svůj díl viny vzít na sebe, tak to je.
Přemítal jste zpětně, čím ta série patnácti proher byla způsobená? Nabízí se odchod střelce Erika Hrni do Třince, ale chvíli jste šlapali i bez něj...
Jeden z faktorů byl, že v Plzni, kdy jsme prohráli v prodloužení 11. ledna, po zápase Jirka Trvaj oznámil, že se zranil. Najednou to bylo všechno jenom na Vošvrdovi a bylo toho na něj hodně. Navíc musím říct, že v lednu odehrál šest zápasů z deseti Pavel Skrbek, v únoru už jenom tři z devíti a v březnu jen jeden... Největší skála v obraně, nejstabilnější hráč, toho odehrál málo. Vždy se vracel po nemocech a marodění mu ubíralo síly. Pak se ukázalo, že se z toho úplně nedostal, a proto byla v jeho případě dlouhá zdravotní pauza. My jsme takových nadprůměrných hráčů zase tolik v kádru neměli. Měli jsme to postavené na týmovosti a hráčem, na kterém by to stálo, se ukázalo, byl i Erik (Hrňa), protože góly dával u nás a dává je i v Třinci, kde je hodně produktivní. Takový hráč chybí. Ale útočník se nějakým způsobem ještě nahradí, ovšem nahradit lidi v defenzivě je hodně těžké. Další faktor bylo uspokojení všech. Nějaké věci se měly řešit, ještě když se dařilo, ale po bitvě je každý generál, takže teď už nemá cenu o tom mluvit.
Škoda, to by mě zajímalo...
... ale měl bych si to udržet v paměti a reagovat i v budoucnu na některé věci trošku jinak.
Navíc s koncem základní části přicházela další zranění klíčových útočníků Ráce s Cibákem. To vám taky nepomohlo.
V sérii se prohrávalo už i s nimi, ale úplný prvopočátek byl Jirka Trvaj. Tím nechci říct, že Tomáš Vošvrda za to může, to není vůbec pravda, ale my půlku sezony rozkládali na dva brankáře a pak najednou se ukázalo, že jen s jedním, tak jsme si mysleli, to nepůjde, což se i potvrdilo. Tomáš byl pak furt v zápřahu a zranil se taky. V závěru sezony jsme neměli ani jednoho brankáře ve stoprocentním stavu.
Hodně se probíraly výkony a přínos týmu kapitána Pavla Patery, jenž dlouho zůstával za očekáváním a sám nešetřil sebekritikou. Jak jste s ním byl spokojený vy?
Bavili jsme se, že v první řadě bude důležitý v kabině a pro kluky, aby to v hlavách zvládli. Vím, že třeba první část soutěže i Pavel čekal od sebe víc. Shodou okolností, když mužstvo hrálo dobře, jemu se tolik nedařilo, ale v kabině a přístupem byl parádní. On začal hrát v době, kdy to většině hráčů moc nešlo. Tím pádem to měl složitější. Závěr sezony hrál tak, jak si asi přál hrát od začátku. Za sebe absolutně nelituju toho, že přišel. I on měl podíl na tom, že tady extraliga zůstala, protože tihle zkušení hráči, kteří vypadají, že na ledě neprojdou přes tři hráče - to je sice pravda - v mužstvu musíte mít. Dělal takovou semknutost v kabině. Jsou věci, které trenéři nejsou schopni bez hráčů udělat. A pokud takové typy nemáte, tak to pak nefunguje.
Jak budete vzpomínat na osm úspěšných let u áčka Olomouce?
My jsme to s Petrem (Vlkem) měli usnadněné, protože jsme Olomouc přebírali v sezoně, kdy nesestoupila z první ligy jenom proto, že se nepadalo. Na to šlo navázat jedině dobře, když bude vzájemná touha po práci mužstva. I práci vedení, protože bylo potřeba přivést lepší hráče, než tady byli. Trošku horší sezona byla po odchodu Petra Vlka do Jihlavy, kdy přišel Honza Tomajko. Pohybovali jsme se kolem sedmého místa, sezony předtím jsme byli nahoře. Skončili jsme pátí a bohužel jsme vypadli hned ve čtvrtfinále s Havlíčkovým Brodem. Sezony se vždycky měří play-offem. Když si přečtete tehdejší sestavu Havlíčkova Brodu, tak v ní je spousta hráčů, kteří hrají nebo následně hráli v extralize, ať už to byl Kempný, nebo Němec na Kometě. Už tenkrát ukázali, že v nich opravdu potenciál je. Sice to člověka štvalo, ale možná to byla dobrá facka.
Změnili jste pak styl, přidali na bruslení a agresivitě...
Rozhodli jsme, že budeme hrát trošku jinak a já si myslím, že se nám to povedlo. Pak už sezony byly jenom o zlepšování se - nejdřív to bylo semifinále s Chomutovem, pak jedna baráž, druhá baráž a postup. Letos zase baráž. Spadnout do ní z vrchu neúspěch je, to si nebudeme říkat, že není, ale důležité bylo, že se to uhrálo. Kdybychom baráž nehráli na úkor Varů, byli bychom všichni spokojení mnohem víc, ale bohužel - všechno nedopadne tak, jak bychom si přáli. Ale důležité je, že závěr se povedl.
Naplánujete si teď rodinnou dovolenou, oddech od hokeje?
Já jsem nikdy na žádné jarní dovolené nejezdil, takže v tom letos nebudu dělat výjimku. Určitě si nějakým způsobem rád odpočinu, ale mladí kluci začnou trénovat začátkem května, takže nemůžu čekat, že to všechno někdo zařídí za mě. Musíme se nachystat, objednat sportoviště, zjistit kádr. Vůbec nevím, jaký tady bude v juniorce tým...
