Naposledy se v brněnské hale coby soupeř Hubáček představil před více než sedmi lety, když Vítkovice porazily extraligového nováčka 5:4. „Když jsem sem přijel tenkrát, pohltilo mě to jinak,“ vykládal brněnský rodák a patriot. „To byla taková fanouškovská euforie, že Kometa byla po čtrnácti letech v lize. Teď to beru jako profi hokejista.“
Hubáček zmoudřel, v roce 2010 se stal mistrem světa, pět let válel ve Finsku. A před letošní sezonou se zase vrátil do nejvyšší české soutěže. V úterý pomohl trápícímu se Dynamu k nečekané výhře 3:2 na ledě extraligového lídra.
Jaké máte dojmy ze zápasu?
Nechtěl jsem být přemotivovaný. Těšil jsem se domů. Na stadion, kde jsem sice nevyrostl, ale strávil nějaký čas. Mezi lidi, s nimiž jsem strávil hodně času na tribuně. Jako děcko a jako dospívající kluk. Bylo hezký zahrát si v Brně.
Výhru věnujete asi tátovi, že?
Jo, taťka má dnes šedesátku, vyšlo to hezky. Výhra je asi symbolická. Kometa má výborný mančaft, hraje dobrý hokej, v pohybu, kombinační, relativně jsme se drželi celý zápas. Ve druhé třetině nás několikrát zamkli, když měli krátkou střídačku, měli dost šancí, dobře že jsme to ustáli. Pro nás velmi cenné body v situaci, v jaké jsme. Nebudu říkat, že jsme byli lepší a tak dál, ale předvedli jsme určitou kvalitu a dali jsme do hry všechno, co v nás je.
Potěšilo vás, jak vás v Brně přijali?
My jsme přijeli trochu později. Než jsem se dostal do kabiny, přes lidi a pořadatele, kteří mě všichni zdravili, to trvalo 15 minut. Potom jsem musel vyřídit lístky, člověk byl v jednom kole a najednou utečou všechny minuty, je tady rozcvička a zápas. Potěšili mě lidi na konci zápasu za respekt vyvoláváním mého jména. Tři roky zpátky jsem se díval na Premier League, kdy hrál Liverpool a Swansea. Když za Swansea nastoupil poprvé Jonjo Shelvey - odchovanec Liverpoolu - při střídání celý Anfield povstal a intenzívním potleskem ho vyprovodil, což je gesto, že si hráče váží a že k němu mají respekt. To bylo i dneska po utkání. Navíc si tady pět let držím permanentky, abychom tady mohli (mrkne na vedle stojícího synka - pozn. aut.) spolu chodit. I můj malý byl v pátek s Vary na ledě házet plyšáky při nějaké soutěži a byl celý šťastný, že byl v bruslích na velké Kometě. To se v člověku prolíná, že tady sám strávil dětství. A sám děkuju lidem za ten konec.
Neměl jste na krajíčku?
Ne, to ne. To jsem byl unavený, to nebyly slzy (usměje se). Já nejsem emotivní typ, který by tomu podléhal a bláznil. Držel jsem si to v sobě, ale potěšilo mě, že lidi nepřichystali nic dopředu. Jsem zastáncem toho, že lidi jdou na svůj mančaft, na svoji Kometu, podpořit ji, dohnat k výhře. Nezajímá je soupeř. Tak to má být, tak to mám rád. A ta tečka na závěr, ta tam padla jako pr... na hrnec.
Bývalí hráči Komety si tady občas popletou trestné lavice. Co vy?
To ne, já jsem vyrostl za Lužánkama. Tady si pamatuju, když to bylo ještě naopak za dob Ingstavu. Člověk si uvědomí, kam má jet.
Věřil jste, že v Brně můžete s Pardubicemi uspět?
Šli jsme do toho s čistou hlavou. Udělali jsme dva body v pátek (5:4 po prodloužení ve Zlíně), tři v neděli (4:1 s Chomutovem), dnes další plusové tři body. Teď máme víkend Boleslav, Vary, pak Vítkovice a Plzeň. To jsou mančafty mírně nad námi, které potenciálně musíme dostat pod sebe, pokud chceme myslet na desítku. Do Brna těžko může člověk jet s maximální čistou vírou, že vyhraje 5:1 po tom, co Kometa letos předvádí. Člověk v koutku duše doufá, připraví se co nejlépe. A vyšlo to.
