Ve Finsku získal ligový titul, vyhrál bodování, stal se králem střelců. Ale taky ho dvakrát před koncem sezony propustili.
Loni na podzim ztroskotal v Rusku, vrátil se do Litvínova a v extralize sází góly divokým tempem. Naposled se proti Jihlavě trefil pětkrát.
Před dvanácti lety jste proti Kladnu skóroval dokonce šestkrát. Jak často se vám povede takové kouzlo?
A víte, že jsem kromě těchhle dvou zápasů nikdy nedal víc než tři góly? Nikdy.
V úterý jste proti Jihlavě využil skoro každou příležitost. Čím to?
Prostě to tam padalo. Předtím jsem v Kladně měl čtyři pět šancí, totálních gólovek. A nic...
Padá, nepadá. To je klasická hokejová hláška. Ale jak to, že někdy puky do branky ládujete snadno a jindy se vám to vůbec nedaří?
Záleží na tom, jak se vede mužstvu. A taky na psychice. Člověk skočí na led, trefí se v první třetině, a pak to jde daleko líp. Potřebujete vhodné spoluhráče, já si perfektně rozumím s Rockym (Ivem Prorokem), který se nedávno vrátil z Dánska. Taky pomůže, když mančaft vede. Pokud prohráváte, což se nám s Litvínovem v poslední době stávalo pořád, dobývá se branka těžko.
Kolik jste musel za pět zásahů zaplatit do týmové kasy? V utkání jste dal i litvínovský gól číslo 7000 v extralize. Zůstane vám vůbec něco ze mzdy?
(smích) Na jídlo mi zbylo. Ale do pokladny jsem docela přispěl. Přesnou částku nepovím, ale dost se podobala aktuálnímu počtu gólů Litvínova v lize.
Vzal jste pak mužstvo večer do baru na oslavu?
Poseděli jsme se Škouličem (spoluhráč Martin Škoula) a dalšíma klukama.
Dal jste si za každý gól jedno pivo?
To bych nevydržel. (směje se)
Jak je možné, že jste na některých hokejových štacích zářil a jinde úplně propadl?
To je otázka role v týmu. Není žádná legrace se prosadit, když jsem na ledě deset minut za zápas a nedostanu se na přesilovky. Třeba v Rusku mi vůbec nedali prostor.
Jak je možné, že vás v Čerepovci ani v Novosibirsku na podzim nevyužili? Vždyť vás jako cizince museli slušně platit...
Nechápu to. Bylo tam pár línejch Rusů, nechtělo se jim trénovat. A mě přitom nenechali v Novosibirsku ani jednou hrát zápas!
Proč si vás z Čerepovce brali?
Netuším. Makal jsem, abych se ukázal. Sám jsem chodil běhat. Třeba hodinu jsem šlapal na rotopedu, zkoušel jsem spinning. Nic je nepřesvědčilo...
Už pomalu legendární je příhoda s koučem v Novosibirsku, který na vás při tréninku křičel do mikrofonu.
(živě vypráví) On řval pořád, na všechny. Pětašedesátiletý děda, říkali jsme mu Arkaška. Hlas už měl slabší, tak si na led nosil místo hokejky mikrofon, aby byl pořádně slyšet.
Proč spustil na vás?
To dělal často. Akorát čekal, až někdo zkazí přihrávku. Písknul, přerušil cvičení a někoho sjel. Já mu nerozuměl ani normálně, natož když na mě hulákal přes repráky! Jenom to v hale dunělo.
Můžou vás ještě někdy do Ruska zlákat? Třeba na pořádný balík peněz?
Nevím. Když si teď na tu dobu vzpomenu, připadá mi to hrozně dávno. Radši jsem ty myšlenky vytěsnil z hlavy.
Nadávek jste si užil i ve Finsku od kouče Summanena, že?
No jo. Nebyl to křivák, měl respekt. Jenže to jeho chování bylo nesnesitelný.
Spílal vám sprostě?
Co říkal mně, to se ani nedá publikovat. Johan Davidsson pro něj byl švédskej teplouš. Američan Rafalski od něj pořád slyšel, že neumí pořádně bruslit. Ať se vrátí domů. Přitom Brian patří mezi nejlepší bruslaře na světě.
V kariéře jste nastřílel přes 450 gólů, zářil jste v Americe i v Evropě. Tak proč si vás nenechali v NHL, ve Finsku dvakrát propustili a v Rusku jste přežil jen pár měsíců? Jste průšvihář?
Dřív jsem asi byl. Neviděl jsem si do pusy. Už vím, že je někdy lepší mlčet, otočit se a jít pryč.
Vymstila se vám hubatost?
Třeba v IFK za mnou chodili kluci, že nehrajou. Ať se zeptám vedení. Tak jsem se ptal a otočilo se to proti mně. Nebo jsem se rozčilil, že nehrajeme, jak máme. A trenérům se to nelíbilo. Finové vůbec nemají rádi, když někdo projevuje názor. Tam je hlavní sekat latinu, sekat latinu a sekat latinu.
Těm radikálním úspěchům a propadákům asi pomáhá váš herní styl, ne? Buď na vás hra stojí a vy sázíte góly. Nebo vás uklidí do třetí či čtvrté lajny, kde jste nepoužitelný... Nejste hromotluk ani rychlobruslař.
Tak nějak. Vždyť i v San Jose mě kvůli postavě odepsali. Říkali: Góly dáváš, ale chybí ti pět centimetrů a aspoň pět kilo. A šoupli mě na farmu.
To zdůvodnění vás muselo dopálit.
Jasně, bylo to k naštvání. Ale na světě jsou o hodně horší křivdy...
Ovšem čtyři trefy z prvních čtyř střel. To byl božský vstup do NHL.
To jo. San Jose bylo beznadějně poslední v lize a nám dali na konci sezony s Villem Peltonenem šanci. Nastoupili jsme v Bostonu, při druhém střídání jsem dostal puk a z prvního dotyku dal gól. Všechno, na co jsem sáhnul, letělo do brány. A byly to parádní góly.
Nemáte Lindrosovu figuru, Bureho rychlost, Hullovu ránu ani Jágrovu techniku. V čem tedy spočívá vaše střelecké umění?
Důležitá je předvídavost. Odhaduju, kam se puk odrazí, co provede brankář. V šanci se snažím zachovat klid, nejančit. Potřebujete rychlost a pohotovost.
Musí být kanonýr taky sobec?
V dobrým slova smyslu jo. Hokej je rychlejší než dřív, beci jsou silnější. Většinou je lepší ze solidní pozice vypálit než ještě někoho hledat.
Hodně jste se naučil v dětství v Ústí nad Labem, když jste s kamarádem Hejdukem hrával hokejbal?
Mydlili jsme to denně do setmění. Leccos jsme si nacvičili. Zkoušeli jsme trefovat tyčky a určený místa v bráně. Pomohlo nám to oběma.
Právě Milan Hejduk vás na olympiádě v Naganu připravil o místo v sestavě. Po třech střetnutích, v nichž jste se neprosadil, ho kouč Hlinka nasadil místo vás. V play-off jste už nenastoupil. Jak na turnaj vzpomínáte?
Radoval jsem se z každého dnu, tréninku i zápasu. Mám odtud báječný zážitky. Stejně jako když jsme s IFK Helsinky jasně vyhráli ve Finsku titul.
Nekazilo vám postávání na střídačce radost z naganského vítězství?
To víte, že jsem chtěl hrát. Ale respektoval jsem rozhodnutí pana Hlinky a rozhodně jsem se neurazil. On prostě chtěl sestavu ještě vylepšit.
V Litvínově si užíváte pohody. V kabině jste se sešel se známými z mládí. Zůstanete tu i v příští sezoně?
To se uvidí. Strašně mě láká Švýcarsko. Byli jsme na soustředění v Lausanne, Davosu a Luganu. Moc se mi tam líbilo. Ale kdybych měl hrát doma, tak jedině v Litvínově nebo v Ústí. Zrovna teď bych s Litvínovem moc rád postoupil do play-off. Nejsme na tom nejlíp, ale budeme se rvát.
