Zítra proti Litvínovu ho čeká velká premiéra. I když... Vlastně po deseti letech. V sezoně 2001/02, po odvolání Jaroslava Lišky, totiž na pár utkání dočasně vedl mužstvo ve dvojici s Radkem Kampfem.
"To už je pěkně dávno," pousmál se padesátiletý Razým. "Ani teď to neberu tak, že jsem tady jen já. Jsme tým trenérů, kteří se dali dohromady a táhnou za jeden provaz. I hráči to takhle vnímají."
Takže necítíte před pátečním startem proti Litvínovu větší nervozitu než v minulosti?
Já to beru tak, že si vzpomínám spíš na své hráčské začátky. Kdy se člověk bál jít na led, měl zodpovědnost vůči starším, vůči trenérovi. Teď jsou tady pro změnu jiní mladí kluci a ti zase vzhlíží k nám. Je mou povinností jim v tomhle rozjezdu pomoci. Sám v sobě nějakou nervozitu moc nevnímám.
Trenéři Hynek i Jelínek přišli odjinud. Vy jste ryzí Plzeňák. Myslíte, že pro hlavního trenéra je to z tohoto pohledu složitější role?
Nevím… Možná se od pár fanoušků mohu dočkat negativních reakcí, ale v tom se nechci hrabat. S Pavlem Hynkem i Marianem Jelínkem jsme spolupracovali dobře. Od Mariana jsem se hodně naučil směrem k psychické přípravě, to pro mě byla výborná škola. K tomu při naší práci chceme využít naší hokejovou historii a zkušenosti, kterou s Michalem (Strakou) a Rudou (Pejcharem) máme.
Vážně to vypadá, že před novou sezonou nemáte vyšší adrenalin...
Ten na mě padl, když jsme dvakrát prohráli s Brnem a nedařilo se nám. To bylo třeba v kabině zvýšit hlas, ujasnit si pár věcí.
Zabralo to?
Poslední přípravný zápas proti Českým Budějovicím byl důkazem, že kluci si to vzali k srdci. Vyhráli jsme a navíc podali velmi kvalitní výkon, kdy jsme soupeře přehrávali. Byl to dobrý příslib. Zdravě jsme se naštvali a snad to přeneseme i do soutěže. Protože start je vždycky hodně důležitý.
NA PRVNÍM TRÉNINKU. Trenér Milan Razým při taktické části přípravy na ledu.
Už několikrát jste zdůraznil, že hodláte pokračovat ve stylu z posledních sezon. Tedy agresivní, ofenzivní hokej. Nic se nezměnilo?
Mám vizi pokračovat v cestě, která se tady nastolila s návratem Martina Straky ze zámoří. To jsou čtyři roky. Ta cesta je správná a nemluvím jen o áčku. Třeba v mládeži máme nyní nejvýraznější zastoupení v juniorských reprezentacích. Ale samozřejmě, z pohledu áčka je zavazující navázat na výsledky z posledních sezon.
Má na to současný tým sílu?
Nebude to jednoduché, odešla řada zkušených hráčů. Ale věřím, že přišli kluci, kteří je dokáží nahradit. A že mladí si vezmou větší kus zodpovědnosti na sebe. Klíčové samozřejmě bylo, že v kariéře pokračuje Martin Straka. Sportovně i lidsky vedle něj ostatní kluci mohou růst, řada z nich to ještě potřebuje.
Zkoumáte s ohledem na úspěšný vstup do ligy los? Začínáte s Litvínovem, v neděli jedete na Slavii.
Není slabých, liga bude vyrovnanější než loni. Los zkoumám kvůli tomu, abychom získali informace o soupeřích. Posílil snad jen Třinec, u ostatních klubů to bylo na odchodech i příchodech. Cíl mají všichni stejný - dostat se do elitní šestky, což zaručuje play-off. Včetně nováčka z Chomutova, který má silné finanční zázemí a v lize bude určitě mít své slovo.
Velmi reálná je výluka v NHL. Jak jste připravení na tuto variantu?
Pokud nastane, rádi bychom přivítali plzeňské odchovance, tedy Petra Sýkoru i Jardu Špačka. Zatím to moc nevypadá, že by nás doplnili, ale samozřejmě se k nim budeme pořád snažit najít cestu.
Navíc asi posílí většina klubů...
Může to být pro ligu oživením, ale i komplikací. Mně se líbí přístup švédské soutěže. Ta dala jasně najevo - buď tady budete hrát celou sezonu, nebo vůbec. Divácky je to určitě zajímavé, ale pro trenéry citlivé. Musíte vyřadit někoho ze sestavy, za 14 dnů ho zase budete potřebovat, protože NHL se rozběhne...
Jednu posilu ze zámoří máte, tvrďáka Hollwega. Jak se jeví?
Je důležitou součástí týmu. Dokáže udělat atmosféru i mimo led. Není tu proto, aby se jen pral, to odmítám. Ale je dobře, když soupeř ví, že v týmu mámě někoho, kdo budí respekt.
