S číslem 25 na zádech si ten dres soukal přes hlavu nesčetněkrát. Teď si "plzeňský expres" Bohuslav Ebermann, někdejší skvělý útočník a nyní obchodní ředitel HC Plzeň 1929, mohl nostalgicky připomenout zlatá 70. léta.
"Přímo v Praze jsem nebyl, hlídal jsem doma nemocnou dcerku. Ale dresy jsem viděl, když jsme tu sadu připravovali. Je skvělé, že takový nápad přišel. Aby se nezapomnělo, jak jsme kdysi vypadali my," směje se dvaašedesátiletý Ebermann, mistr světa z Vídně 1977.
Kdy jste vlastně tenhle typ plzeňského dresu měl na sobě poprvé?
V těch jsme začali hrát, když jsem se vrátil z vojny v roce 1970. Tehdy Vláďa Bednář přišel s tímto návrhem, inspiroval se někde ve Finsku. Kosočtverce okolo pasu, to byla v té době značka hokejek Koho. Nám se to líbilo a tahle podoba vydržela Plzni dlouhá léta.
Hokejisté Plzně v retrodresech. Zleva Jakub Jeřábek, Tomáš Vlasák a Martin Straka.
Žádné reklamy, žádná loga kromě znaků klubu. To už je dnes nemyslitelné, že?
Je, bez toho to v téhle době už nejde. Ale ty jednoduché dresy rozhodně měly svoji krásu. A třeba v NHL si ji udrží dodnes. I tam dresy zdobí jen klubové barvy a znak, je to důstojné a moc pěkné. Žádné přeplácání barvami a podobně. Ale jak říkám, jinak to dnes nejde.
Které dresy v době, kdy jste sám hrál, se vám v lize líbily?
Když jsem byl na vojně v Dukle, tak jihlavský. A doma v Plzni ten náš, to je jasné. Ale třeba i Sparta měla vždycky pěkné. Naopak hodně jednoduché dresy měl svého času Slovan Bratislava. Jen modrá barva, tkaničky u krku a pod nimi malý znáček. Jinak vlastně nic, pouze číslo na zádech.
Bohuslav Ebermann stále hrává zápasy za veterány ČSSR.
Vzpomenete si na chvíli, kdy jste v kabině plzeňského A-týmu poprvé přetáhl dres přes hlavu?
Na jaře 1966. Ale to byl jiný než ten, co měli kluci teď na Slavii. Tam byl ještě znak Spartak LZ Plzeň. Leninovy závody, uff... A myslím, že byl žlutý. Proč, to už nevím, ale je to jedna z barev městského znaku.
Hned jste si vybral číslo 25?
Kdepak, já začínal s desítkou. Tehdy se číslovalo jen do dvaceti. Hrálo se pouze na tři pětky, čísla šla popořadě. Až po vojně, v 70. letech, se povolila i vyšší čísla, pak jsem si vybral tu pětadvacítku.
