Bilance proti Třinci: 34 zásahů, jeden gól. Nejhezčí zákrok? Proti útočnému klenotu soupeře, kapitánu Richardu Královi.
"Všiml jsem si ho už na modré, dostal přihrávku za obránce. Nejdřív jsem mu chtěl strčit do hokejky, ale pak jsem si to rozmyslel a radši šel do rozkleku," vypráví Hronek.
Mluví tiše, má plachý úsměv. V čem je kouzlo drobného gólmana? Má rychlost i postřeh, chytá podobným stylem jako známější Málek.
"Je moc šikovný. Má jedinou smůlu, že je v týmu s Málkem. V několika klubech by se uplatnil jako jednička," říká o něm Jiří Holeček, legendární gólman.
Hronek, loňský čekatel na sebemenší šanci, se teď ve slávistické brance zabydlel. Od chvíle, kdy byl jeho kolega střídán v nepovedeném zápase s Pardubicemi, chytal už třikrát od začátku.
A má nejlepší úspěšnost z extraligových brankářů. "Jsem rád, že chytám, ale Roman Málek zůstává jasnou jedničkou. Nechci ho z klubu vystrnadit. Máme výborný vztah, pomáháme si," prohlásil skromně Hronek.
Do branky ho poprvé postavil otec, který kdysi ve Slavii dva roky chytal. "Vždycky mi radil: hlavně hodně brusli. Dal mi základy, za to mu děkuji," chválí otce jednadvacetiletý brankář. Bydlí s rodiči.
Otcovy rady stále poslouchá. "Táta je na mě pořád přísný, vyčítá mi třeba práci s hokejkou. Ale už mě nemlátí jako kdysi na trénincích. Pro ostatní to byla skvělá zábava, mně už bylo hůř. Když viděl, že něco šidím, tak po mně házel hokejku nebo rukavice."
