Že hrají o prodloužení sezony, začali Třinečtí dokazovat až od druhé třetiny. Utkání totiž začali hodně špatně. "Byli jsme hodně pasivní," přiznal po utkání hostující asistent Jan Daneček.
Sparťané byli sice od začátku aktivnější, ale potrestat pasivitu třineckých hráčů nedokázali. A byli hodně rádi, když hosté nevyužili výborně sehrané své první dvě přesilovky. "O nic jsme nehráli, měli jsme malou motivaci a ten výkon podle toho vypadal," lakonicky komentoval dění na ledě Jaroslav Hlinka.
Paradoxně tak udeřilo při třetí početní výhodě hostů. Nejprve ujel Hlinka, ale volného Tona nenašel. O pár vteřin později vybojoval puk Ton, prosmýkl se po levé straně kluziště hostujícím bekům a prostřelil Čechmánka mezi betony.
Pražané se ještě více uklidnili, zalezli do obranné ulity a vyčkávali, jak Třinec odpoví. Oceláři se snažili, místy Spartu výrazně přehrávali, ale precizní domácí obrana podepřená výborným Dubovým výkonem odolávala. "Nechtěli jsme spoléhat na pomoc ostatních a sami jsem se snažili tady body urvat," vysvětlil jeho protějšek Roman Čechmánek.
Dubova tvrz padla v padesáté druhé minutě. Z trestné lavice naskočil na led Daneček, našel rozjetého Polanského a ten po ledě mezi nohy Duby vyrovnal. "Já jsem v předchozím průběhu více nahrával než střílel," přiznal po utkání Jiří Polanský. "Všiml jsem si nyní, že má Duba nohy trochu od sebe, tak jsem to zkusil a naštěstí to tam spadlo."
Oba týmy poté precizní obranou dotáhly utkání do remízové koncovky. Prodloužení začalo Tonovou šancí, kterou pravým betonem dobře vykryl Čechmánek. "Roman chytal dobře," pochválil soupeřova gólmana domácí kouč František Výborný. "Již v první třetině vychytal některé naše šance, hlavně tu Kratěnovu."
Téměř z protiútoku přišla třinecká radost. Tomas zatáhl kotouč do útočného pásma, přihrál Kroupovi, jenž nabídl slávu Polanskému. Třinecký kapitán šancí nepohrdl. "Šel jsem do brankoviště, což byl pokyn od trenérů," popsal vítěznou trefu Polanský. "Vlasta Kroupa mě tam skvěle našel, to snad ani nešlo zkazit."
Utkání v Praze sice skončilo, ale třinecká jistota ještě nebyla definitivní, ostatní zápasy ještě probíhaly. Čekání na potvrzení postupu bylo nekonečné. "Pokud ty moje góly budou postupové, budou určitě moje nejdůležitější góly v kariéře," přiznal nervózně přešlapující Polanský.
"Pardubice vyhrály!" přiběhl chvíli poté do chodby před šatnu sportovním ředitel Pavel Marek. "Tak to je paráda," úlevně se usmál třinecký hrdina a odkráčel do autobusu. Cestou již vybaloval doutníček, který si s Romanem Tomasem pro jistotu do Prahy vzali.
Poslední vyšel z hostující šatny brankář Čechmánek. Ostřílený harcovník na sobě nenechával znát žádné pocity. "A co myslíte, že bych měl v pětatřiceti vyvádět?"
Čechmánek svůj úkol splnil, přestože osobní podíl na postupu poněkud bagatelizuje. "To není jenom o mně," mává rukou. "Hokej není individuální sport, je to o tom týmu, jak ten tým hraje jako celek."
