Hned jste si uvědomil, že jste dal 250. gól?
"Ani ne. Nejdřív jsem se radoval z vítězného gólu proti Slavii, to se vždycky cení. A teprve přitom mi došlo, že je to i ten jubilejní zásah."
Takže jste se začal radovat ještě více?
"To zase ne. Více už to nešlo. A navíc jsem hned potom chvátal za rozhodčím pro puk."
Vypadalo to, že jste po gólu na někoho mával.
"To byla gestikulace na slávistické fanoušky. Celou dobu na mě sprostě pokřikovali, takže jsem jim chtěl ukázat..."
Vy opravdu doma nemáte více takových památných puků?
"Ne, dříve se tenhle zvyk nějak nedržel."
A pamatujete si vůbec první gól, který jste dal v lize?
"Vybavuji si ho. Bylo to v roce 1986, kdy Sparta hrála v Trenčíně. Já objížděl branku, dostal se k puku a bekhendem se trefil gólmanovi mezi betony."
Takže kam si uschováte ten dnešní puk?
"Nevím, doma nemám žádné speciální místo. Asi ho dám dcerám a ty ho někam určitě uloží."
Kolik vás to bude stát v kabině?
"Budu muset zaplatit nějakou akci, asi půjdeme na večeři. Ale toho času moc není, program je teď hrozně našlapaný. Už takových restů máme více, někdy si to vynahradíme všechno najednou."
Hodně lidí z okolí vám připomínalo, že jste klubu střelců tak blízko?
"Moc spoluhráčů to nevědělo a byl jsem rád. Nemám rád velký humbuk. A osobně jsem se strachoval, že ho dám až kolem Vánoc. Naštěstí to přišlo tak brzy a navíc takhle. Zrovna proti Slavii. Nejen kvůli tomu derby, ale s hokejem jsem tady začínal a je to trochu nostalgie."
Co pro vás toto ocenění znamená?
"Ještě jsem o tom nepřemýšlel, je to hrozně brzy. Teprve si to budu muset v hlavě srovnat. Ale mně nikdy nešlo o svoje statistiky, vždycky bych to vyměnil třeba za titul pro Spartu. Na druhé straně musím přiznat, že z toho mám hroznou radost. Byl to totiž opravdu pěkný gól, před tím jsem skóroval většinou při dorážkách."
Před dvěma lety jste odmítl reprezentovat na světovém šampionátu v Rusku, kde národní tým získal mistrovský titul. Nelitujete toho teď s odstupem? Kromě ligových gólů jste mohl přidat pár reprezentačních.
"Nelituji, bylo to moje rozhodnutí. Byla to velmi náročná sezona, byl jsem unavený. A kdo ví, jak by se mnou mužstvo dopadlo. Třeba bych zavinil nějaký gól, kvůli němuž bychom prohráli a zlato nezískali. Takže takhle to neberu."
Co vám v sedmatřiceti letech hokej stále dává?
"Radost, je to vlastně stále můj život."
Musí vás tedy i těšit, že Sparta zatím vládne v lize. Trápení ze základní části v uplynulé sezoně je zapomenuto?
"Hrozně nám pomohlo, že jsme změnili naše myšlení o obraně. Loni jsme hráli vyloženě špatně, teď je to o sto procent lepší. Tým jsme vhodně doplnili o velmi bojovné hráče, jako třeba Tomajka, Bělohlava nebo Srdínka. Hrajeme více srdcem, zodpovědněji."
 Sparťanský kapitán Richard Žemlička oslavuje gól v budějovické síti |
