Je mu 24 let, zkoušel se prosadit v NHL a brankářské povolání podědil po otci. Ale když ho táta, dřívější gólman Příbrami, jako prcka vzal na led poprvé, byla to trochu ostuda.
"Neuměl jsem bruslit a šel jsem na led s kluky o rok staršími. Když jsme chodili podél mantinelu, všichni mě předbíhali. Odlezl jsem na prostředek a začal řvát, že chci mámu," líčí. "Táta pro mě musel přijít, narval mě do auta. Zastavil jsem se až v kuchyni. I s bruslemi." Za půl roku začal Kopřiva znovu. Od té doby narostl na 191 centimetrů. "Zaberu trochu víc prostoru."
Navrch má talent. "Je velice pohyblivý. Koordinace pohybů se u něj úžasně zlepšila," říká Miroslav Krása, jenž vede brankáře Kladna.
Vede teď prý trochu jiného gólmana, než jaký byl mladík, který odešel zkoušet štěstí do zámoří. "Plně se soustředí. Dřív byl volnější, teď k tréninku přistupuje úžasně a pak se to odráží v zápase," míní Krása. "Je komunikativní. Bavíme se otevřeně o všech chybách."
Kopřivu draftovala Minnesota, NHL však okusil jen na chviličku jako dvojka na střídačce. Hrál pouze na farmě. A loni se rozhodl pro návrat. "V Americe jsem se chtěl porvat o šanci, ale pořád nepřicházela. Tady jsem ji dostal, chuť je potom větší."
Také on je strůjcem vynikajícího startu týmu, který byl loni poslední. Kladno neprohrálo jediný ze čtyř zápasů, jsou znát i speciální brankářské lekce. A navíc, Kopřiva se nehádá s veteránem Zdeňkem Orctem o místo.
"Naše vztahy jsou perfektní, pomáháme si, nežárlíme na sebe, naschvály si neděláme. Naopak, podporujeme se," říká Kopřiva.
Rád slaví výhry, třeba si sedá na branku. Tenhle zvyk – považovaný za zesměšňování soupeře – mu ani v zámoří z hlavy nevytloukli.
"V soukromí jsem spíš klidný, ale jakmile začne zápas, je to někdy hodně emotivní," přiznává Kopřiva. Co má na chytání rád? "Můžu ovlivnit výsledek. Když nedostanete gól, máte jasný bod," říká. "Branka je jen jedna, konkurence je velká. Pořád musíte dokazovat, že si místo zasloužíte."
On to zatím ukazuje jasně.
