Mezi extraligovými borci krouží i letní posila Josef Marha.
"Po létě je člověk vždycky takový ztvrdlý, musí si vymačkat rukavice, kalhoty a všechno ostatní je nové. Největší problém jsou brusle," říká Marha.
Co vám pomáhá překlenout přípravné období?
Hlavně si musíte po sezoně pořádně odpočinout a motivovat se. Přípravu si co možná nejvíc zpestřit, ne třeba jenom jezdit na kole. Nesmí to být stereotypní.
Brzy vás čeká první přípravný zápas a pak boje v European Trophy. Dá se do té doby něco natrénovat?
Já si hlavně myslím, že nejlepší trénink je zápas. Trénovat můžete, ale když vletíte do zápasu, tak je to něco úplně jiného. První zápas hrajeme v Jihlavě, to bude výborná příprava. Víc se donutíte do rohů, je to prostě hokej.
Jak se na tuhle evropskou soutěž těšíte?
V životě jsem ji nehrál, takže vůbec netuším, co od toho mám očekávat...
Spoluhráči vám o ní něco určitě prozradili. Bude to podle vás lepší, než kdybyste hráli jen proti českým týmům?
My jsme v Davosu často hráli přáteláky proti ruským klubům, ale spíš až těsně před sezonou. Je to v zásadě jedno. Můžete vyhrát všechny přípravné zápasy, pak přijde liga, prohrajete první čtyři a už se to s vámi táhne.
Dá se to tady s Davosem nějak porovnávat?
V Davosu snad šestatřicet stupňů nikdy neměli... Je to tam klidnější, je to malé město. Pardubice jsou proti němu velké. Budou mi chybět tamější hory a počasí v zimě. V létě ani tak ne, to může v Davosu klidně i chumelit.
Jste vášnivý lyžař?
Jsem. Když byl čas, tak jsem si s klukama zašel zalyžovat. Brali jsme i dceru, které teď bylo dva a půl roku.
V klubu vám to během sezony z obavy o zranění nezakazovali?
No jo vlastně, na to jsem zapomněl... Nechodil jsem lyžovat (úsměv)... Ale jo, chodil, když to jenom trochu šlo, vyrazili jsme.
S další posilou Petrem Sýkorou se dobře znáte, asi jste si před tréninkem nemuseli nic extra vysvětlovat, ne?
My jsme moc nekomunikovali, to byl zahajovací trénink, jenom dřina. Rozkoukat se a rozhýbat se.
Josef MarhaNarodil se 2. června 1976 v Havlíčkově Brodě. V české extralize hrál pouze za Jihlavu v letech 1993 - 1995. Poté odešel do zámořské NHL, kde postupně působil v Coloradu, Anaheimu a Chicagu. Několik ročníků nastupoval i za týmy z nižší AHL. Z Ameriky se v roce 2001 vrátil zpět do Evropy a začal kariéru v Davosu, za který odehrál dvanáct sezon, v nichž s týmem získal pět mistrovských titulů. V nejvyšší švýcarské lize nastoupil k celkem 531 zápasům, během kterých nasbíral 137 gólů a 172 asistencí. V play-off rozšířil svoji sbírku o dalších 83 bodů ve 143 zápasech. |
V lajně se připravujete společně s kapitánem Radovanem Somíkem, znáte ho?
Já původně myslel, že je levák. Ale je pravák. Ti mají vždycky výhodu. Neptejte se mě v čem, ale mají. Jsou lepší střelci i technici. Oba můžeme hrát dozadu, já můžu z centra hru víc tvořit. Dohodneme se. Jsme na to dost zkušení.
Počítáte s tím, že na vás s Petrem Sýkorou bude tým hodně spoléhat?
V Davosu to na nás stálo taky. Když budeme pro mladé kluky příkladem, oni sami to potáhnou taky. Já se vrátil po osmnácti sezonách, takže nevím, jak to tady chodí. Uvidíme. Jsem snad připravený na všechno, je mi sedmatřicet. Hlavní cíl je udělat play-off, to je všude stejné.
Je pro vás lepší přicházet po nepříliš vydařené sezoně, než kdyby to bylo jako loni po titulu?
V Davosu se po nás chtěly jenom tituly, já byl na obrovská očekávání zvyklý. Loni taky. Začali jsme sezonu a vyhráli snad jeden zápas z devíti. Dostali jsme se dolů a najednou byli v úplně nové situaci, kterou jsme neznali. V sezonách předtím jsme začínali výborně a pak to v tom duchu pokračovalo. Tu minulou jsme však doháněli a nakonec skončili čtvrtí. Byla to nová zkušenost, docela krutá. Pak už nehrajete s lehkostí, ale v křeči.
Před druhým blokem přípravy jste měli dovolenou. Jak jste čerpal síly?
Trénoval jsem v Jihlavě, pak jsme jeli do Davosu a byl jsem na dovolené ve Francii. Občas jsem si tam zašel zaběhat, ale pak už je to ubíjející. Člověk si chce zahrát a já jsem spíš herní typ.
