"Na rozbruslení jsem ještě trénoval s mým útokem. Jenomže při poradě jsem nebyl čtený v sestavě pro zápas. Důvod mi nebyl sdělen. Jenom, že jsem třináctý útočník," krčí rameny. Cítí křivdu.
Pardubice druhé domácí semifinále s Třincem nezvládly a prohrály 3:4. Kouč Říha chtěl v týmu udělat změnu. "Jenže já jsem v tom prohraném zápase, myslím, hrál výborně. I fanoušci na internetu psali, že jsem byl jeden z mála, který bojoval, padal do střel. To, že jsem pak nebyl nominovaný k zápasu, mě zarazilo. Ale máme patnáct útočníků. Musím to tak brát."
Miloš Říha po pardubické prohře kritizoval výkon zkušených hráčů a vzhledem k jeho dalším krokům měl zřejmě na mysli především právě Pospíšila. "Noviny nečtu, ale telefonoval jsem si s manželkou a ta mi povídala, že se něco takového psalo. Kdybych hrál špatně, neřeknu ani popel, ale v play-off jsem ještě jako bránící levé křídlo nedostal při hře pět na pět gól," brání se.
Mezi náhradníky se mu při zápase nedýchá lehce. "Celý rok se dřeme - právě kvůli těmto zápasům. A člověk je pak odsedí na střídačce. Není to nic příjemného. Určitě bych rád hrál a třeba i někoho trefil, abych si ulevil," dává najevo zlobu.
V play-off zatím dal David Pospíšil dva góly. "Fyzicky se cítím v pohodě. Paradoxně s každým dalším utkáním lépe a lépe. Takže ta pauza mi spíš uškodí, protože vypadnu ze zápasového rytmu," lituje.
Když dostane další šanci, je připraven se jí okamžitě chopit. "Vím, o co hrajeme, takže s nabuzeností k zápasům nemám problémy, spíš jenom teď cítím nějaký šroub v hlavě. Jsem Pardubák a pro úspěch týmu bych na ledě vypustil duši. To, že nehraju, mě nutí přemýšlet, co jsem kde udělal špatně. I nad mojí budoucností v klubu."
Trenér Říha si při sestavování mužstva nebere často servítky. Bez rozpaků pošle kapitána Janeckého do obrany a Pospíšila nechá dokonce sedět, když byl na zápise o utkání psaný rovněž mezi obránci.
"Už v sezoně jsem proti Spartě nastoupil v obraně a nehrál jsem špatně. Ale celý rok nastupuju v útoku s Petrem Sýkorou a s Divíškem. Myslím, že se nám v útoku daří a pak bych měl naskočit do obrany? Nerozumím tomu, takže to těžko mohu hodnotit," kroutí hlavou a je znát, že pečlivě volí slova.
Po pondělním zápase se šel proběhnout. "Je to jeho zvyk už z dob, kdy hrával v Plzni. Tentokrát jsem běžel rychleji, abych se unavil, pak jsem si dal tři prášky na spaní, abych usnul," pronesl trpce.
Na ranním rozbruslení se nešetřil, pilně střílel na náhradního gólmana Barka a s torzem týmu na ledě vtipkoval. Ale zpět do Čeladné, kde pardubický tým nocoval, se vracel s nevyřčenou otázkou. Budu hrát?
