Ale chybu uznáváte, že?
Chyba to byla. Ale popíšu vám, jak k ní došlo. Sledoval jsem zápas přes sklo jako obvykle, viděl jsem skrumáž před brankou a pak rozhodčí na ledě zapískal. Žádný z hráčů nezvedl ruce, nikdo se neobjímal, nikdo neprotestoval, diváci nekřičeli, nebyla žádná reakce. To kdyby udělali, hned vše začnu zkoumat. A když jsem se podíval na monitor, puk ležel před brankářem. Až později jsem zjistil, že to byl gól.
Jak?
Mám k dispozici i živý přenos České televize, kde asi po dvou minutách ukázali opakované záběry, z nichž byl vidět gól. Hned jsem si řekl: Tak to je průšvih. Jenže to už bylo pozdě, protože se dávno pokračovalo ve hře. Kdybych tu situaci viděl hned, vše bych zastavil ještě před vhazováním.
Proč jste hru nezastavil sám a nepodíval se na záběry hned po té skrumáži?
Nebyl důvod. Vždyť na ledě nikdo situaci nezpochybnil, sudí Šindler se ani nepotřeboval přesvědčit. Právě on byl u branky a měl to iniciovat. Pak jsem slyšel, že se ho prý nějaký hráč ptal, jestli to nebyl gól. Navíc nejde zkoumat každou situaci. Sami víte, že když se potvrzuje gól, často to trvá i čtyři pět minut. Technik musí připravit záznamy, vy si je musíte důkladně prohlédnout. Kdybych to dělal po každé situaci u branky, hrálo by se šest hodin.
A pak přišel vysoký trest. Budete se proti němu odvolávat?
To nemá cenu. Vždyť mi trest udělil jediný člen komise rozhodčích Pavel Halas, který má na starosti extraligu. Je to mocipán, jenž rozhoduje o nasazování sudích i delegátů. Když mi trest volal, řekl jsem mu: Postav mě ke zdi a zastřel mě. Ano, Kometa mohla vést 4:1 – a třeba by ten zápas dopadl jinak. Ale přece nejde o život.
