Vsetín podává dost nestabilní výkony. Dokázal překvapivě porazit v prodloužení Pardubice, ale hned v následujícím zápase podlehl Liberci. Jak si to vysvětlujete?
V Pardubicích jsme hráli obětavě. Kazili jsme jim hru a to na ně platilo. Dalo by se říci, že jsme se pak cítili skvěle a mysleli jsme si, že to s Libercem půjde samo. Jenže jsme se spletli. Oni bránili. Pokoušeli jsme se nahazovat puky, ale oni nám je strašně rychle vraceli. Byli zkrátka lepší.
Se Slavií jste loni hráli v play-off. Měl proto nedělní duel nějakou zvláštní příchuť?
Ne. Šlo jen o to, že Slavie také nemá moc bodů a i my je potřebujeme. Slavie byla před námi o jeden a teď nám utekla o čtyři. Kdyby se nám podařilo nějaký uhrát, tak bychom drželi krok. Pro nás je důležité, abychom zkrátka nějaké body uhráli. Je už jedno, jestli proti nám stojí Slavie nebo Sparta.
Když se vrátím k Vašim začátkům na Vsetíně, hodně lidí ve Vás vidělo větší talent než v Jiřím Hudlerovi. Jaké máte na to období vzpomínky?
Já ani nevím, jestli mi tehdy někdo prorokoval větší kariéru než Jirkovi. Ve Vsetíně mě podrželi. Zvláště pan Neliba, když mě v sedmnácti nasadil do extraligy. Dostal jsem šanci, kterou jsem nepromarnil. Teď to jde trochu z kopce. Snad se jednou vrátím tam, kde jsem byl a budu předvádět lepší hru, než hraju. Vůbec jsem tehdy nevnímal, že by byl kolem mě nějaký rozruch. Kolem Jirky byl větší. Byl jsem tehdy rád, když někdo říkal, že hraju dobře. Teď mi nezbývá nic jiného, než znovu přesvědčit o svých kvalitách.
V roce 2002 jste byl jako 35. hráč draftován ve druhém kole Pittsburghem, což bylo o více jak dvacet míst lepší umístění než Hudlerovo. Jak to vnímal on a jak Vy?
Nevím, jestli byl tehdy Jirka trochu naštvaný. Jemu se ale daří nyní. Má podepsáno. Bude hrát NHL a já budu hrát tady. Je na tom mnohem lépe. Já jsem tehdy čekal, že on bude výš než já o hodně míst. Pak mi to už bylo jedno. Hlavní bylo, že jsem byl draftován co nejvýše. Jirka nepociťoval žádnou zášť. Dalo by se říci, že dneska závidím trošku já.
Bylo pak kruté prozření, když jste další sezónu (2002/2003) v podstatě odseděl na střídačce nebo jste byl zraněný či nemocný?
Mně se celá loňská sezóna nepovedla. V přípravě bylo hrozně moc rušivých elementů. Testy před draftem, týden pryč v Kanadě, pak zase týden na draftu, takže příprava se roztrhala. Pak mi nevyšel začátek a táhlo se to až do Vánoc. Byl to pomalejší rozjezd a doufám, že teď to bude už jenom lepší.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že tohle je Vaše poslední sezona v extralize. Stojíte si za tím i nyní?
Takhle jsem to určitě neřekl. Ta formulace byla špatná. Mluvil jsem o tom, že bych chtěl ještě tuhle sezónu zůstat v Čechách. Do zámoří bych to šel zkusit až příští rok. Mně už prostě nic jiného nezbývá. Já bych se chtěl hokejem živit a přál bych si hrát NHL. Můžu to za mořem zkusit a po týdnu se vrátit zpátky. Navíc se mluví o stávce v příštím roce, a proto se můj odchod může ještě oddálit.
Co Vás nejvíc láká na NHL?
Já si myslím, že to je nejlepší soutěž na světě. Jsou tam nejlepší hráči, nejlepší zázemí, úžasná atmosféra. Plné stadiony, kde je dvacet tisíc lidí. (Němcovi se rozzářily oči.)
Vím o Vás, že jste loni maturoval z psychologie. Zkuste tedy popsat svůj osobnostní profil?
Já jsem maturoval ze základů společenských věd a psychologii jsem si naštěstí nevytáhl. Dostal jsem sociologii. Myslíte tu otázku vážně? (smích) Takže jsem milý, hodný. Někdy až moc hodný. Přijde mi to trochu blbé… Dobře, ještě jsem hrozně tvrdohlavý. To je asi můj největší problém. Jako každý hokejista jsem i ctižádostivý. Chci to dotáhnout co nejdále. Chci, aby se mi dařilo a tak.
Nyní trošku odbočím. Většina starších hráčů ze Vsetína se svěřovala, že ty mladé jako jste Vy musí usměrňovat. Jak to tedy vypadá v praxi?
Jsou starší, mají zkušenosti. Ligu hrají dvacet let, takže nám radí. V určitých situacích na nás musí taky trochu řvát. Takže to shrnu, zkrátka nám moc pomáhají a všichni si jich moc vážíme.
Myslíte si, že to konkrétně Vy potřebujete?
Já bych na sebe potřeboval bič (smích). Já jsem občas totiž strašně líný, takže určitě. Navíc Bobo Stantien mi to vždycky vyčte a já si to pak vezmu k srdci.
