Sezonu začínal v prvoligových Benátkách nad Jizerou, nyní obránce Radim Šimek patří k tahounům Liberce v nejvyšší soutěži. Šimek je ve svých 22 letech nejmladším pravidelně nastupujícím hráčem Bílých Tygrů. Hraje v první lajně vedle kapitána týmu Výtiska a to mu svědčí.
Se 14 kanadskými body za 6 gólů a 8 asistencí je suverénně nejproduktivnějším libereckým obráncem a patří k nejlepším hráčům v bodování plus minus.
„Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak bych mu nevěřil. Už to, že hraju extraligu, je pro mě splněný sen,“ říká nadějný obránce.
Jak složitá byla vaše cesta do A-týmu Liberce?
Sezonu jsem začal v Benátkách, ale už na druhý zápas na Slavii mě předchozí trenér Hynek nominoval do sestavy, tam jsem ještě hrál s Martinem Škoulou. A od té doby se držím v první lajně.
Už vloni jste si ale připsal slušnou porci extraligových zápasů.
To sice ano, ale body nepřicházely. Hrál jsem v průměru osm minut na utkání a to není nic moc. Letos se to zvedlo, strávím na ledě kolem 21 minut, což už je slušná porce.
Jak se učíte od kapitána týmu Výtiska?
Vedle Honzy se mi hraje dobře. Už jsme na sebe zvyklí a výborně se doplňujeme. Honza je ohromný bojovník. Někdy mi přijde, že nemá vůbec žádný práh bolesti, protože se pouští do všeho. Co nejvíc se společně snažíme, aby na našeho brankáře Jánka Lašáka šlo co nejmíň střel.
Jste nejproduktivnějším obráncem Liberce. Čekal jste to sám od sebe?
Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak bych mu nevěřil. Ale když dostanete čas na ledě, přijdou i body. To je asi ten důvod.
Jak jste vlastně s hokejem začínal?
Doma v Benátkách, které tehdy ještě nebyly farmou Liberce. Od sedmé do deváté třídy jsem chvilku nastupoval za Mladou Boleslav, pak jsem se vrátil do dorostu do Benátek a odtud si mě vytáhli trenéři do libereckého dorostu. Z liberecké juniorky jsem se pak znovu přes Benátky dostal až do extraligového áčka Bílých Tygrů.
Máte zařízený střídavý start, který umožňuje hrát za Liberec i Benátky?
Měl jsem, ale pravidla říkají, že když hráč v extralize odehraje 26 utkání, nemůže už do první ligy zasáhnout. Takže já už jsem extraligový.
To je pro vás asi splněný sen, že?
Jasně. Jako malý kluk jsem chodil plácat hokej s míčkem před panelák a hrál si na hokejisty z extraligy, a teď se mi to splnilo. Je to krásný.
Máte další hokejové sny?
Určitě bych se chtěl posunout dál. Myslím, že když někdo nemá ambice dokázat něco víc, už je zahrabanej. Rád bych si jednou zkusit zahrát v zahraničí, ale i kdybych měl zůstat extralize, bude to super. V Liberci jsem spokojený.
Zatím jste tu ale výsledkově nezažil nic moc pěkného...
To je fakt. Předloni jsem hrál baráž o udržení v nejvyšší soutěži, vloni jsem toho moc neodehrál. Postoupilo se do předkola play-off, ale do toho jsem vůbec nezasáhl, tak doufám, že letos se nám povede postup do play-off a konečně už něco uhrajeme.
V říjnu se týmu ujal nový kouč Čada. Byla to velká změna?
Určitě ano. Pan Čada je zkušený trenér, který vedl Omsk i Slovan Bratislava v KHL. Zanesl do tréninků rozhodně větší tempo, než jsme do té doby zažili. Tréninky byly velice intenzivní a než jsme si na to zvykli, kolikrát jsme tahali nohy. Byl to pro mě náraz. Ale za ty dva měsíce jsme si na to už zvykli, i když někdy je to pro mě i dneska hodně náročné.
Cítíte, že tým jde i díky tvrdým tréninkům herně nahoru?
Myslím, že jsme se hodně zvedli v defenzivě a navíc máme v brance výborného Jánka Lašáka, který nás v řadě utkání podržel a získali jsme díky němu body.
Aktuálně jste devátí, jak prožíváte dramatický boj o play-off?
Teď nás čekají dva klíčové zápasy s Karlovými Vary a Mladou Boleslaví. Ty jsou těsně pod námi a určitě by to chtělo s nimi naplno bodovat, abychom se trochu uklidnili. Teoreticky bychom se ještě mohli porvat i o šesté místo zaručující přímý postup, ale tabulka je hodně našlapaná směrem nahoru i dolů. Doufám, že v lednu získáme co nejvíc bodů. Leden podle mě rozhodne, jak tabulka dopadne.
