Co bude ve finálové sérii rozhodovat?
Důležitou roli budou hrát brankáři, taky bojovnost. A to, jak mužstvo unese dílčí prohru. A protože je to dnes na čtyři vítězné, bude se muset umět co nejdřív oklepat, když se mu nepovede zápas.
V čem jsou Pardubice jiný soupeř než Sparta?
Série teprve začne, takže těžko říct, co čekat. Ale když se to vezme podle sezony, tak myslím, že budou trošku kvalitnější a na ledě sebevědomější než Sparta.
Jak vzpomínáte na Vsetín?
Vždycky, když se týmu po delší dobu dařilo, byla v týmu dobrá parta. Ale ve Vsetíně to bylo trošku jiné. Tam to bylo dané tím, že málokdo byl odtamtud, takže tam všichni drželi na malém městě pohromadě. Praha je velká, je to tady rozptýlenější, ale když se kluci sejdou v kabině, tak tu dobrou partu taky vždycky vytvoří. A nakonec si na sebe najdou čas i v té velké Praze.
Stal se z vás už za dva roky ve Slavii "Pražák"?
Co znamená Pražák? Já už žil v několika větších metropolích a Praha je jednou z nich. Pojem Pražák může mít pozitivní i negativní smysl, záleží, co si pod ním představujete.
Dobrá, tak jinak. Líbí se vám v Praze? Zvyknul jste si na dojíždění, dopravní zácpy a další věci, na které lidé z menších měst v Praze těžko zvykají?
Na tohle si nejde zvyknout, spíš to člověk musí akceptovat. Ale život v Praze mi vyhovuje víc, než třeba ve Vsetíně.
Prý občas jezdíte tramvají?
To vzniklo v souvislosti s povodněmi. Já jezdím z druhé strany Vltavy a tehdy byly průjezdné jen dva mosty. Takže v danou chvíli se tramvaje hodily. Ale i teď, když je třeba v pátek nebo pondělí dopravní zácpa a já mám sraz s přítelkyní v centru, přijde mi daleko lepší a příjemnější sednout do tramvaje nebo na metro. Přečtu si noviny, vystoupím ve městě a neřeším nějaké parkování a podobné věci. A navíc si myslím, že je v tramvajích docela sranda. (smích)
Máte na mysli nějakou konkrétní příhodu?
Těch je hodně. Každý den se něco děje, lidi jsou naštvaní... Když jede člověk autem, tak je uzavřený v tom svém světě a nezapojuje se do dění okolo.
A vy se v dopravních prostředcích zapojujete?
Je pravda, že se někdy člověk aniž by chtěl stane součástí nějaké zajímavé situace.
Poznávají vás lidé v metru nebo na ulici?
Většinou ani ne. Mají svých starostí dost a navíc já ani nejsem tak slavný, abych nastoupil do tramvaje a někdo mě hned poznával.
Edmonton, Pittsburgh, Vsetín, Slavia... Máte za sebou spoustu hokejových štací. Na kterou vzpomínáte nejraději?
Asi na tu v Edmontonu. Byla to moje první velká změna v životě, a nejspíš největší. Dodnes tam mám hodně přátel.
Když jste šel do Slavie, prohlásil jste, že váš hlavní cíl je, aby vám hokej dělal zase radost. Splnil se vám?
Určitě. Loni jsme byli čtvrtí, teď ve finále. Hraje se tu celoplošný hokej, ze kterého mají hráči radost. A v kabině je dobrá parta, teď cítíte velkou radost i z lidí, kteří klub režírují. Ať už je to Vláďa Růžička, nebo lidé ze Skansky. To co jsem si od angažmá ve Slavii představoval, tady dneska je.
Vám se od Nového roku moc nedaří střelecky. Jak vám bylo, když jste šel na Spartě na penalty?
Je to hodně i o štěstí. Někdy je sezona, kdy to tam padá. A když ne, soustředíte se víc na práci pro tým a góly dává někdo jiný. Když dáte gól dva za zápas, naroste vám sebevědomí a herní projev se zlepší. A samozřejmě naopak, když góly nedáváte, mrzí vás to kvůli osobním statistikám, ale hlavně proto, že mančaft vaše góly potřebuje. Ale když se daří mužstvu, tak není tak si řeknete: tak tohle a tohle nevychází, ale nevadí, šlapeme dál.
Mluví vám do hokeje otec?
Jasně, že ano. Někdy je nepříjemné to slyšet. Ale dřív to bývalo horší, dnes už jsou to spíš jen takové konzultace.
Pro Vladimíra Růžičku je vyřazení Sparty "jeho" Slavií velká satisfakce. Cítíte to taky tak?
Myslím, že nejen pro Vláďu, ale pro každého ve Slavii. Jsme v Praze, tady se pořád mluví o Spartě a Slavii. A Sparta je většinou proti Slavii o krok napřed, takže když se nám povede ji vyřadit, samozřejmě máme velkou radost. Odehráli jsme sezonu lépe než Sparta, nejen teď v semifinále, ale i v základní části. Před pěti lety byla Slavia průměrný klub, který se stále ještě budoval. A dnes má i v hokeji jméno. Myslím, že je spousta hráčů, kteří by tu chtěli být.
Máte už i vy slávistické srdce?
Tenhle klubismus fungoval spíš dřív. Dneska jsem určitě slávista, ale za rok mi končí smlouva a nikdo neví, co bude potom. A já už neplánuju, protože pak se může stát, že se to s vámi řítí úplně jinam, než jste si nalinkovali.
