Projel jste přes celé hřiště, obelstit oba sparťanské beky. Pěkná akce, ne?
Hokejově se teď hrozně trápím. Jsem v útlumu. Chvílemi nevím, co s tím dělat. Takže občas zkouším právě takové splašené věci, abych se chytil.
Jak dlouho se takhle cítíte?
Ze začátku ligy to bylo pár zápasů dobré, ale pak to na mě sedlo. Nemůžu se do toho dostat. Člověk se začne ve hře plácat, puky se od něj odrážejí. Potom chybí i trochu štěstí.
Máte už toho hodně za sebou. Jak se člověk z takové krize může dostat?
Snažím se hrát dál, alespoň co nejvíce pomoct mužstvu. Přece se na to nemůžu vykašlat. V tomto ohledu mám čisté svědomí, nic neodfláknu. Makám pořád stejně.
Váš kamarád Pavel Patera se vrací do Evropy. Jak to, že se opět neuchytil v NHL? Prý tentokrát trénoval ještě více než před tím...
Také jsem o tom slyšel. Ale to je všechno o šanci, znám to ze své zkušenosti. Když vám trenér nedá příležitost se ukázat, těžko se s tím dá něco dělat. Asi Pavel nezapadl do jeho systému. To byl také můj případ.
Setkáte se spolu v této sezoně v jednom týmu? Třeba ve Vítkovích?
Hodně by nám to pomohlo. Rádi bychom spolu hráli, a to kdekoliv.
Je to reálné?
V současné době opravdu nevím, jaká je situace. Ani netuším, jestli by Pavel vůbec mohl hrát za Vítkovice.
Blíží se olympiáda v Salt Lake City. Vnímáte, že máte největší šanci dostat se do závěrečné nominace právě ve dvojici s Paterou? Buď oba, nebo ani jeden...
Jasně, přemýšlím o tom. Potřebovali bychom oba hrát, nejlépe spolu. Konkurence je hrozná, nebude to lehké se tam probojovat.
Ve středu se rozběhla NHL. Po světovém šampionátu v Německu jste netajil chuť to v zámoří ještě zkusit. Nemrzí vás, že to nevyšlo?
Nic víc jsem pro to udělat nemohl. Kdyby přišla nějaká nabídka a já ji odmítl, třeba bych teď litoval. Ale nikdo se neozval. Ale stále platí, že bych NHL ještě chtěl zkusit.
