"Přijel jsem pomoct, a ne se trápit. Jsem ze sebe zatím zklamaný, musím jít nahoru," říká Tomáš Fleischmann. A jeho parťák Radim Vrbata dodává: "Představoval jsem si, že to bude na šampionátu jednodušší."
Zkušená trojka z NHL se těžko vyrovnává s evropským stylem hokeje. Nejvíc to bylo vidět v sobotním zápase se Švédskem, v němž elitní formace nepředvedla téměř nic. Při jejím pobytu na hřišti měl soupeř většinou velkou převahu a vytvářel si spoustu šancí a závarů.
Přitom kouč Alois Hadamczik počítal, že se bude starat především o ofenzivní smršť. "Zatím to z naší strany není nic moc," přiznává Vrbata.
Co se od nich čekáVrbata: góly, nápady, improvizace |
"Hanzal v defenzivě pracuje velmi dobře a vyhrává i buly. Ten bude myslím dobrý. Ale od křídel čekám víc. Především, že budou dávat góly. Přesto věřím, že Vrbata s Fleischmannem jsou schopní hráči," doufá kouč, jenž útoku i přes velké trápení dával v zápase se Švédskem hodně prostoru i při přesilovkách.
Situace by se však měla každým zápasem zlepšovat. Příčiny tápání lze totiž hledat především ve faktu, že nikdo ze zmiňované trojice není zvyklý na tak veliké rozměry evropského kluziště. Pro laického fanouška se to může zdát jako malichernost, ve skutečnosti však jde o zásadní záležitost.
"Ostrý zápas na velkém hřišti jsem nehrál deset let," upozorňuje Fleischmann. A Vrbata je na tom podobně. "Pár zápasů letos za Boleslav se nedá počítat. Přemýšlel jsem, kdy jsem v Evropě hrál naposledy, a vlastně ani nevím."
Jen pro upřesnění: pořádně to bylo naposledy před osmi lety během výluky NHL, kdy působil v Liberci (v sezoně 2008/09 ještě odehrál v extralize 18 zápasů). Možná namítnete, že se tenhle útok objevil ve stejném složení na mistrovství světa v Kanadě před pěti lety, tam se však hrálo na užším hřišti.
Tomáš Fleischmann
Radim Vrbata
"Na tom velkém je to úplně jiný hokej. Všechny automatismy, které v sobě člověk za ty roky v NHL má, jsou najednou k ničemu. Všechno je odlišné jak v obranném pásmu, tak i v tom středním a útočném," popisuje Vrbata.
"V Americe je to všechno brzda a start, kdežto tady je všechno v bognách, aby člověk neztratil rychlost. Protože jakmile se zastavíte, tak jste za hrou. Třeba v útočné třetině udělám v NHL dva tři kroky a jsem ve střelecké pozici, což tady nehrozí. Proto také málo střílíme."
"Jsme tady od toho, abychom dávali góly. Víme to. Potřebujeme se srovnat sami se sebou a pak by se měla mašina zase rozjet. Náš tým teď musí sbírat hlavně body a věřím, že do čtvrtfinále se dáme dohromady. To je náš cíl, tenhle zápas my prostě musíme zvládnout." Tomáš Fleischmann |
Ke zlepšení nepomáhají společné porady a mítinky, na kterých si celá formace společně s trenérem Hadamczikem všechno ujasňuje. "Podstatné ale je, abychom to dokázali přenést na led," vědí hráči. Vrbatu nakonec napadla poslední spásná myšlenka.
"Řekl jsem videotrenérovi, aby sestříhal naše střídání. Z toho bychom mohli poznat, kde je chyba. Kde je a kde není prostor, kdy je lepší podržet puk a kdy zrychlit hru. Chci si udělat přehled, jak to na tom ledě vlastně vypadá. Doufám, že z toho něco poznáme."
Ještě je tu jedna věc, která hráče z NHL sužuje: časový posun a s tím související problémy se spánkem. O nich už ostatně hovořily všechny posily z NHL včetně Jakuba Voráčka a například pro Fleischmanna znamená kvalitní odpočinek minimálně polovinu výkonu.
"Je to hrůza, ještě jsem se pořádně nevyspal. Já ke svojí hře potřebuju rychlost, nasazení a energii. Když nebudu spát, těžko ji získám. Proti Bělorusku mi připadalo, že hraju ve čtyři ráno."
I tenhle problém by však měl vyřešit čas. Hadamczik proto první lajnu nechá dál pohromadě. "Zatím není důvod něco měnit. Hráči se snaží, chtějí. Nemají to lehké, musíme si uvědomit, že kromě únavy z jiného časového pásma mají za sebou také 50 utkání za 100 dnů."
