„Takhle rychle za sebou jsem dva góly v extralize ještě nedal,“ zubil se Šimek, navzdory bolavým zádům nejvytíženější hráč Liberce. Na ledě strávil víc než 24 minut.
Cítíte se jako hrdina?
Kdepak. Nejlepším hráčem jsem podle mě nebyl já, ale brankář Roman Will. Nebýt jeho, mohli jsme prohrávat 0:4 a jet s výpraskem domů. První třetina od nás byla jakoby v rámci rozcvičky.
Zranění zad se zlepšilo?
Moc ne, ale bohužel marodka v Liberci je velká a musím s tím bojovat. Dnes se to naštěstí podařilo a dal jsem dva góly. Zaplaťpánbůh že jsme vyhráli, protože 1. třetina od nás byla vážně katastrofální.
Vzal jste to pak na sebe?
Nechci říkat, že jsem to na sebe vzal. Ale čekal jsem, že budu mít velkou porci času, chodil jsem na led v každém druhém střídání a ve 2. třetině už jsem byl hodně zavařený. Jsem tady asi od toho, abych byl tím rozdílovým hráčem a zaplaťpánbůh se mi to povedlo.
Co jste změnili ve hře, že jste se zvedli?
Zjednodušili jsme ji a otočilo se to na naši stranu. Ve 2. třetině jsme vládli a ve třetí jsme se to už snažili dohrát.
Při druhém gólu jste jel sám na bránu, což je pro obránce netypické.
Soupeř asi špatně vystřídal a najednou tam byl jen jeden obránce. Udělal jsem oblouk, křikl jsem si na Krenželoka, šel jsem do brejku a se štěstím jsem to proměnil. Nejsem takový blázen, že bych pořád jezdil dopředu, ale snažím se takové situace vyhledávat a musel jsem ji využít.
V obraně vám nově schází Vitásek. Proč?
Ondra Vitásek se vrátil z reprezentace a na tréninku dostal golfákem do nohy. To je letos už takové naše pravidlo, že kdokoli dostane do kotníku pukem, je 14 dní mimo. Potkalo to už útočníky Bulíře se Špačkem.
Vrátili jste se po kratší špatné sérii na vítěznou vlnu?
Prohráli jsme tři zápasy, to bylo nepříjemné. Nevím, jestli to bylo únavou, ale nechci se vymlouvat. Jsem rád, že jsme před Vánocemi zvládli dva těžké zápasy, v pátek potrénujeme, užijeme si Vánoce s rodinami a 26. prosince jdeme na Třinec. Pro diváka to bude na oko pohledné utkání a věřím, že si to všichni užijeme.
