Na ledě jste občas udělal chyby, na které od vás lidi nebyli zvyklí. Jak jste to vnímal?
Byl jsem překvapený. Nevěděl jsem, co s tím. Zkoušel jsem všechno. Více trénovat, odreagovat se, nebo úplně odpočívat. Ale realita byla tvrdá. Chvíli jsem se cítil dobře, a za týden to zase nebylo ono.
Napadlo vás, že jste třeba už starý a nestačíte?
Samozřejmě, i to. Kariéra není nekonečná. Přesto, pořád si myslím, že hokej hrát umím. Rozeznám, co se na ledě děje a co je třeba udělat.
Už tedy víte, co bude dál?
Musím se rozmyslet. Teď je ještě zklamání příliš čerstvé. Potřebuji si odpočinout hlavně psychicky. A také se dát zdravotně do pořádku.
Jste zraněný?
Rok a půl mě trápí břišní přitahovač. Vnitřně cítím, že na ledě mě bolest v určitých momentech omezuje. Z nějaké pozice nejsem schopen vystřelit, včas se neotočím. Absolvoval jsem řadu vyšetření a hodlám podstoupit další, protože doktoři zatím nic nenašli. To je prioritou. Pak se uvidí.
Jsou jiné varianty? Proslýchá se, že máte i další nabídky.
Mám ještě rok smlouvu v Plzni, existují i jiné možnosti. Včetně té, že s hokejem skončím.
Od fanoušků jste si užil své, když se nevedlo. Na Řezníčka třeba křičeli: „Zahoď céčko“.
V tom mě lidi překvapili. Myslím, že si to já ani Milan Volák nezasloužíme. Ale když to Plzni prospěje, kapitánství předám jiném, i když budu v týmu. Vím, spekulací se objevilo hodně. Třeba, že chodím do sázkových kanceláří a vybírám miliony. To bude horší a horší. V hledišti přibývá lidí, kteří sází pravidelně a jsou tím ovlivněni.
Když jsme u toho, sázíte?
Sázím. Občas a ledabyle. A když mám náladu, což jsem v poslední době vůbec neměl. Stačilo, když jsem vešel dovnitř. Už se na mě upřely všechny pohledy.
Sázíte na naší extraligu?
To nemám zapotřebí. Což někomu nevysvětlím. Co se dá dělat, hokej je někdy zákeřný. Já to beru jako opačnou stránku popularity.
Pojďme k Plzni. Devátá příčka je neúspěchem, vnímáte to stejně?
Z takové sezony jsem měl obavy. Tušil jsem, že přijde, možná už dva, tři roky zpátky. Mužstvo se netvarovalo, vždy se plnilo pouze výměnami. Začali jsme výborně, ale vnitřně tým nebyl silný. Proto na play-off nedosáhl.
Byl tým slabý?
Plzeň přišla o hodně hráčů. Prý už nemohou hrát dobře. Ale dneska většina z nich předvádí kvalitní výkony v jiných klubech. Navíc hokejisté, kteří během dvou let odešli - Straka, Vostřák a další - tvořili jádro týmu. To se rozpadlo.
Upozorňoval jste na to?
Na kvalitu mužstva jsem poukazoval. Konzultace na úrovni vedení - trenéři - kapitán, probíhaly. Třeba když se Michal Straka vrátil z Ruska. Byl jsem jednoznačně pro, aby šel zpátky do Plzně.
Jenže to dopadlo jinak. Skončil v Liberci, kde se stal hlavní oporou.
To je ono. Po loňské sezoně převládla euforie. Prakticky ji odtáhla druhá pětka s Josefem Strakou. Všichni věřili, že to zase půjde. Jenže mužstvo se opět oslabilo, odešel Sedlák. Věřil jsem i tak, že budeme hrát dobře. Ale s první krizí se ukázalo, že to nezvládneme.
Nešlo to změnit?
Sezona byla nevyrovnaná. Chvíli se dařilo, chvíli ne. Neodehráli jsme jediný pohodový zápas. „Hecli“ jsme se proti favoritům, ale když jsme měli formu potvrdit proti slabším, zklamali jsme. Havířov už je plzeňským komplexem. Neuměli jsme takového soupeře přehrát, přejet ho. Chyběl nápad, improvizace, moment překvapení.
Co se dělo v kabině? Byl tým v rozkladu?
Určité skupinky existovaly, ale parta je dobrá. Jenže jádro týmu se omezilo na čtyři, pět hráčů. Odpadla síla strhnout ostatní v těžkých chvílích k bojovnosti, obětavosti.
Znamená to, že hráči, kteří přišli zvenku, jsou horší?
To určitě ne, všichni jsme chtěli vyhrávat. Ale jsou logicky jiní ve vztahu ke klubu. Přijdou hrát hokej, vydělat peníze, někteří jen dojíždí. Pro nás je to jiné, já bych se pro Plzeň rozkrájel. Ale někdy jsem cítil naprostou bezmocnost. Neměli jsme důvěru. Od lidí, ani od vedení. Neumím si představit, že bychom hráli schválně špatně. Přesto si to mnozí mysleli.
Sezonu rozvířil váš spor s Radkem Dudou. Odešel do Slavie na hostování, ale teoreticky se může vrátit.
Nevím, zda o něj Slavie bude stát. Já si neumím představit, že by byl zase v Plzni. Počkejte - umím, ale beze mě.
