To on jako první musel odejít ze zklamaného klubu. Co všechno pokazil on? A zač mohou jiní?
Představenstvo klubu vám neprodloužilo smlouvu. Co vám vytklo?
To by mělo zůstat uvnitř klubu. Nechci jít proti němu. Rád bych se sem jednou vrátil. Ale mrzí mě, že se spousta věcí obrátila proti mně. Rozhodně není všechno moje vina.
Dobře, co je tedy vaše vina? V mužstvu bylo tolik hvězd!
Snažil jsem se být demokratický. Mohl jsem víc komunikovat, být tvrdší. Jenže v kabině bylo hodně osobností, názorů, nálad.
Takže se vyplnila obava, že v Pardubicích bude příliš mnoho šéfů?
Určitě. Spousta lidí je tu dlouho a myslí si, že by měli ostatní vést. Do toho přišel Jirka Dopita. Další šéf.
Proč byl kapitánem Michal Sýkora? Vždyť to není přirozený vůdce kolektivu.
Loni jsme postoupili až do finále a pak se říkalo, že na hráče moc řveme. Že se po nich moc chce.
Tohle vám vytkl kdo?
To byl výsledek dohody s týmem a vedením.
Takže jste musel slevit?
To ne. Ale uvědomil jsem si, že přišel Dopita. On měl svou osobností tým zvednout a držet.
Ale proč byl kapitánem Sýkora?
Ve volnější atmosféře jsme vyhlásili demokratickou volbu a hráči si zvolili Michala.
Souhlasil jste?
Michal nechce být vůdčí osobností. On je radši v klidu. Nemusel by nikoho povzbuzovat, aby něco udělal. Vyjednávat pro tým volno. Ty věci ho spíš rozlaďují.
Neměl jste ho tedy vyměnit? Proč nebyl kapitánem Dopita?
On sem Jirka přišel do šatny svým způsobem jako konkurent. Jako další kohout. Kapitána dělat nechtěl. Podle mě to mohl dělat Lubina , ten je s Pardubicemi ztotožněný. Spousta kluků za ním jde. Jenže ani on to nepřijal.
Takže nakonec všichni to „céčko“ odmítali? Proč?
Možná proto, že kolem sebe viděli tolik osobností. Není snadné vládnout v takovém prostředí.
Dopita byl tedy dalším kohoutem v kabině? Žárlili na něj ostatní?
To mužstvo loni prohrálo titul až v sedmém zápase finále. Věřilo si, že příště to už dokáže. Samo. Angažovali jsme Dopitu. Psalo se, že on to jako osobnost zachrání. I my jsme to tvrdili. Tým jeho příchod nevzal lehce. Kabinu to zasáhlo.
Říkal jste, že ve čtvrtfinále každá hvězda zkoušela rozhodnout na vlastní pěst. Co ještě vám chybělo?
Důraz. V play-off Pardubice prohrávají se zarputilými soupeři. Někteří naši hráči se s tím letos znovu nevypořádali. Třeba Blažkovi agresivita nesedí. Taky Kudrna upustil od nasazení.
Kdo ještě podle vás v play-off neukázal, co umí?
Já to nechci házet na jednotlivce. Ale formu ztratili Divíšek se Sýkorou. Jejich útok nezahrál ani jeden zápas. Rozpadla se i čtvrtá lajna mladíků, protože se zranil Kolář. Právě tihle kluci dokázali mužstvo svým nadšením nastartovat, když bylo v útlumu.
V tabulce jste měli jasný náskok a na play-off jste se měsíc připravovali. Proč tedy nebyl tým ve formě?
Sýkora s Divíškem stejně jako další absolvovali většinu reprezentačních akcí. V únoru místo odpočinku jeli na Švédské hry, vrátili se unavení a zranění. My jsme v pauze neměli ani jednu pětku pohromadě, nemohli jsme nacvičovat souhru.
Závěr dlouhodobé části jste vypustili. Nevymstilo se vám to proti rozjeté Plzni, která o postup bojovala až do konce?
Nechtěli jsme to vypustit! Ale nechtěli jsme mužstvo ani škrtit do posledního zápasu. Možná jsem udělal chybu, když jsem pár lidí nechal odpočívat.
Fanoušci dokonce láteřili, že hráči prodávají zápasy...
To jsou silná slova. Mužstvo možná podvědomě šetřilo síly nebo bylo psychicky unavené. Ale je fakt, že jsme v té době polevili.
Nebyl to signál, že cosi nefunguje?
Když se dívám zpátky, asi jo. Asi jsem do toho měl něj a k vstoupit.
Rozdat pokuty, přeházet sestavu?
Když remizujete třikrát za sebou a vyhrajete v utrápených Budějovicích jenom 1:0, tak to asi není normální. Mohli jsme někoho nechat sedět, ale hráči vůbec nechtěli, aby se měnilo složení pětek.
Takže jste proti nim nešel?
No, mohli jsme to na jeden zápas rozhodit, abychom dali najevo, že něco není v pořádku.
Pojďme do sedmého zápasu série s Plzní. Co jste si pomyslel, když kapitán Michal Sýkora v oslabení, po přerušení hry zbytečně fauloval?
Takových zákroků bylo moc. Nevím, jestli by sudí tohle někde jinde udělali. Poslat nás za to do tří...
Počkejte, ale hloupost a nezodpovědnost to od Sýkory byla!
To já nepopírám. Michal to ví. Už tak jsme měli problémy. Padla na nás deka, každý to táhnul někam jinam. Na střídačce bylo ticho. Ale prohráli jsme si to někde jinde.
Kde?
Ve čtvrtém zápase v Plzni. Vedli jsme 3:1. Všichni si mysleli, že to máme vyhrané. Plzeň byla na zemi. Udělali jsme chyby, nechali jsme je dát dva góly. Měla se projevit naše kvalita a taktická vyzrálost, ale bylo to opačně.
Projevila se snad ona lehkovážnější pardubická mentalita?
Asi ano. Hráči nešli přes práh bolesti, přes hranici své kondice. Když měli zabrat na krev, nezabrali.
Kus kritiky padl na brankáře Adama Svobodu. Když jste potřebovali dobrý zásah, on střelu pustil.
Dostal obrovskou důvěru, byl jasnou jedničkou. Mohl si říct, kdy půjde do branky. Ale do vyzrálosti super gólmana mu ještě dost chybí. Nedovede se šedesát minut koncentrovat jako třeba Petr Bříza.
Řešili jste to s ním?
Několikrát. Přestal třeba mávat fanouškům, když vyvolávali jeho jméno. Ale pořád to není ono. Jenže vážně to nemůžeme hodit jen na Adama. Obrana mu moc nepomohla. Soupeř ujížděl do přečíslení.
Když dělali vaši muži individuální chyby, neposlouchali vás, nebyla to vaše chyba?
Jistě, to vychází od trenéra. Jenže pokyny od nás byly dané. Dlouho jsme neměli žádné problémy.
Dobře, ale v klíčovou chvíli neposlechli. Nejste tedy špatný trenér?
To by museli říct hráči. Možná v závěru přestali věřit tomu, co říkám. Co jsem po nich chtěl.
Cítil jste, že tým na vaše podněty nereagoval?
V poslední čtvrtině základní části jsme hráčům leccos vytýkali a tušil jsem, že oni tu kritiku moc neberou. Kritizovat takový mančaft osobností není snadné. Slyšel jsem reakce: Proč? Proč bych tam měl hrát? Přitom když se všichni drželi systému, fungovalo to.
Důležitou osobou mužstva byl veterán Otakar Janecký. Jak se vyvíjel váš bouřlivý vztah?
Jednal jsem s ním férově. Mám vůči němu čisté svědomí.
On by nejspíš nesouhlasil.
To určitě ne. Vždyť to taky veřejně prezentoval. Já taky můžu leccos vytáhnout, ale neudělám to. Povím vám, co jsem udělal já. Jak se choval on, o tom mluvit nebudu.
Dobrá, tak povídejte.
V minulé sezoně dostal roli druhého bránícího křídla. Nemyslel jsem to jako degradaci, když jsem říkal, že to zvládne jedině on.
Jenže v tomhle ročníku chvílemi nehrál vůbec.
Já si ho jako hráče vážím. Pořád je technicky výborný. Jenže těžko se podřizuje systému a dneska je hokej rychlejší a agresivnější. Jeho styl hry se do týmu nehodil. Navrhnul jsem mu, aby ukončil kariéru a dělal mi asistenta. Jenže on se na důchod necítil. V mužstvu zůstal. Udělali jsme to kvůli divákům. Mají ho rádi. Já se jim nedivím, Ota je příjemný člověk, s lidmi žije, mává do hlediště.
Jaká byla mezi vámi dohoda?
Řekl jsem, že nastoupí, když bude potřeba. On souhlasil. Kolem Vánoc se ten problém vrátil. Přišel, že nehraje, že nemá svou pětku.
Co vy na to?
Dařilo se nám, nechtěl jsem do sestavy sahat. Vysvětloval jsem mu, že naši hru zpomaluje. Zase jsem mu nabídnul roli asistenta, přičemž by mohl nastoupit, kdyby bylo potřeba. Nepřijal to.
Jak postupovala sezona, trable gradovaly, že?
Ota tvrdil, že ho bolí koleno. Respektoval jsem to. Nechtěl jsem ho do zápasů nominovat jako náhradníka. On nemůže dřepět na střídačce.
Při několika utkáních jste údajně Janeckého poslal do kabiny.
Chtěl jsem ho například postavit do oslabení a on odmítl. Tak jsem ho v té ráži na střídačce poslal vysvléct. Ale tyhle konflikty jsem měl i s jinými – s Mikeskou, Kudrnou.
A pak nastala série s Plzní...
Ota chtěl hrát, ale pětky jsme měli postavené jinak. Pak dostal příležitost v Plzni, ale nevyužil ji.
Jak nevyužil?
To už bych nerad rozebíral. Prostě řekl, že neslyšel svoje jméno na poradě při oznamování sestavy.
Cože?
Dal najevo, že pode mnou hrát nebude. Tím to skončilo. Dál už to přes noviny řešit nechci. Někdo Otovi musel říct, že utíkající roky nezastaví. Bohužel jsem to byl já. Mrzí mě, jak to dopadlo.
Tahle situace náladě v kabině musela škodit. Neměl jste trvat na tom, aby Janecký v týmu vůbec nebyl?
Asi ano. To je taky jedna z chyb, které jsem udělal. Ale já se chtěl domluvit.
MILOŠ ŘÍHA
Narodil se 6. prosince 1958 v Přerově. Coby útočník vyhrál v roce 1981 ligu s Vítkovicemi. Jako trenér vedl krátce Zlín, později Karlovy Vary, Spartu a nadvakrát Pardubice, kde mu minulý týden po nezdaru v play-off neprodloužili smlouvu. Při angažmá ve Slovanu Bratislava získal na jaře 2002 slovenský titul.
Radši jsem nevycházel
„Po vyřazení s Plzní jsem moc nechodil ven mezi lidi. Chtěl jsem být sám a radši jsem moc neprovokoval. Stačilo mi, když jsem si přečetl ohlasy fanoušků na internetu. Chápu, že jsou naštvaní. Slíbili jsme jim titul, a nedali jsme jim ho. Ale nečekal jsem, že ty názory budou tak drsné. Tak to chodí.
Když jste nahoře, máte plno přátel. Ale když jste dole... Trenér v Česku slouží jako nastrčená figurka, která průšvih odnese jako první. Ve fotbale jako v hokeji.
Slyšel jsem, že snad o mě mají zájem v Rusku. Tam jsou naši trenéři v poslední době úspěšní.
Funguje to tam jinak. Nejenže jste líp zaplacený, ale vaše slovo tam platí. Jste kapitán, šéf. Ale všechno má svoje pro a proti.
Že mám nabídky z Karlových Varů a Litvínova? Já zatím neměl sílu to řešit. Potřebuju ještě pár dní, abych se vzpamatoval.“
 BOUŘLIVÁK ŘÍHA. Typické gesto Miloše Říhy. Říkám si, že budu v klidu, ale pak vlezu na střídačku a je ze mě jiný člověk, tvrdí kouč Parudbic. |
