Nejste až příliš skromný?
Je pravda, že jsme s Vláďou Sobotkou zařídili všechny tři góly, ale já na to takhle nekoukám. Jsem samozřejmě rád, že jsme pomohli týmu, ale hlavně jsme chtěli vyhrát.
Čekal jste, že se tolik prosadíte?
Samozřejmě, že ne. Já vůbec nevěděl, jak to bude vypadat. Strašně dlouho jsme nehráli a začátek nebyl nic moc. Kladno nás mlelo a my se dostali dvakrát ze třetiny a dali z toho dva góly. To nám jako lajně hodně pomohlo a pak se nám hrálo líp.
Jak se vám poprvé v kariéře hrálo pro Jardovi Jágrovi?
Těžce jako všem, kteří proti němu hrajou. Je strašně těžké ho bránit. My jsme s tím počítali, přesto tam měl spoustu šancí.
Nebyli z něj vaši spoluhráči vyjukaní?
Myslím, že ne. Všichni byli spíš zdravě vyhecovaní. Takové hráče chce každý porazit.
Se Sobotkou se ze Slavie už dobře znáte, ale jak k vám zapadl Kalla?
Vím, že narážíte na ten třetí gól, ale to vyplynulo ze hry, než že bychom spolu něco nacvičili. To by šlo těžko, když jsme společně absolvovali jenom dva tréninky.
Dá se říct, že se extraliga za ty dva roky, co jste pryč, nějak změnila?
Už je to nějaká doba, těžko to srovnávat. Člověk se, doufám, trochu posouvá... Pořád není jednoduché hrát, soupeř se na vás víc soustředí. Pak je paráda, když máte dobré spoluhráče, o to je to jednodušší. Byl to první zápas a já doufám, že by to mohlo být třeba ještě lepší. Nemyslím gólově, ale herně.
Na konci jste se nechal vyloučit, navíc jste vyfasoval desetiminutový osobní trest a Kladno hrálo šest proti čtyřem. Jak vám bylo?
Já už nemohl ani dýchat, potřeboval jsem domů... Ale vážně: byly to emoce a já se nechal úplně zbytečně unést. Chtěl bych se rozhodčím omluvit, to by se nemělo stávat. Choval jsem se jako zamlada.
V O2 areně jste hráli netradičně jako hosté. Bylo to cítit z tribun?
Těžko říct, myslím, že to bylo vyrovnané. Kluci si to užívali, protože sem lidi moc nechodí, takže to bylo samozřejmě příjemné. Byl bych rád, kdyby to ještě chvíli pokračovalo.
