Návrat domů si Rostislav Klesla pochvaluje. Ostatně v Třinci už při výluce v NHL působil. „Jde vidět, že hráči v třineckém týmu mají kvalitu,“ prohlásil dvaatřicetiletý Klesla.
Co rozhodlo pro Třinec?
Velký zájem vedení Třince, to byla hlavní věc. Pak také dlouhodobý kontrakt a mám to kousek domů. Mohu dojíždět a trávit volný čas doma, Když se to vše skloubilo, tak to vyhrálo, přebilo to ostatní nabídky, které jsem měl.
Navíc jdete do známého prostředí, že?
Je to tak. A je tu tým, který má perspektivu, má nejvyšší cíle a i to hrálo roli. Vše zaklaplo do sebe. Trenéři jsou zkušení, hráči mají kvalitu, všechno jsou to fajn kluci. Teď jde jen o to stmelit se a vytvořit dobrý tým. To budeme muset ukázat na ledě a podpořit výsledky.
V NHL jste skončil už nadobro?
Na jaře jsem ji odpískal. Nějaké možnosti by tam teď v létě ještě byly, ale po minulé sezoně to bylo nejisté. Raději jsem se už soustředil na Evropu. Čekal jsem, jaké budou nabídky, co bude dávat největší smysl, a dopadlo to tak, že jsem v Třinci. A těším se na to. Doufám, že tady prožiju několik úspěšných sezon.
Rostislav KleslaNarodil se 21. března 1982 v Novém Jičíně. Zámoří opustil po bezmála šestnácti letech. V NHL odehrál 677 zápasů a všechny pouze za Columbus a Phoenix. V NHL obránce vstřelil 48 gólů a připsal si 111 asistencí. Poté, co ho letos v březnu po angažmá ve Phoenixu během několika dnů potkaly trejdy do Washingtonu a Buffala, rozhodl se vrátit domů a upsal se Ocelářům Třinec. Extraligu poprvé hrál v sezoně 2004 až 2005 za Vsetín. |
Co vás přimělo odejít ze zámoří? To, že minulá sezona nebyla podle vašich představ, nebo její konec, kdy vás šéfové klubů několikrát vyměnili z Phoenixu do Washingtonu a vzápětí do Buffala?
Přispěl k tomu spíše ten konec. To se stává. Někdy máte štěstí, jindy smůlu. Já jsem měl relativně štěstí podpořené vlastní pílí při svém vzestupu v mládí. Ale něco takového, jako se letos na jaře stalo mi, potkalo i o hodně lepší hráče. Žádnou tragédii z toho nedělám. Přece jen už mám třicet dva let. A všude je trend, že jsou propagováni mladí. Jakmile si někdo usmyslí protlačit do týmu mladší hráče, tak to pokaždé někdo z těch starších odnese. To je realita. Tým chce podpořit mladé, chce něco ušetřit, je to jedno s druhým. Teď jsem rád doma.
Takže vás těší i to, že nebudete před příští sezonou muset letět daleko za oceán a konečně zůstanete doma?
Cestování jsem zažil opravdu moc. V zámoří jsem byl šestnáct let. Doma jsem v Česku, mám tu rád svůj dům, zahradu. Ty dálky byly vždycky strašné. A to i v případě cest na zápasy. Tady mě to čeká také, ale něco obětovat musím. Je to hokej, ale jsme malá republika, tolik toho nebude. Také to, že mi ubude cestování, byl jeden z bodů, co hrály roli v mém přestupu. Budu mít více času na rodinu.
Pokud jde o cestování, tak vám přibude Liga mistrů, cesty do Bernu, Stavangeru a Tampere.
Ano, ale bude to zpestření pro kluky i pro fanoušky. Budeme moci vidět týmy z Evropy, je to určitě plus. I v přípravě nás tak čekají kvalitní týmy, konfrontace s nimi, což by nám do nadcházející sezony mělo pomoci.
Bude to i pro vás něco nového?
Určitě, během sezony člověk evropské soutěže nesleduje, spíše až pak play-off a vítěze různých lig. Ale bude to zpestření, když Třinec pojede do Švýcarska, Norska, Finska.
Budou utkání v Lize mistrů spíše přípravou, anebo opravdovými vypjatými souboji?
Když se dříve hrála podobná soutěž, tak jsme ji vnímali okrajově. Uvidíme. My ale chceme jakýkoliv zápas vyhrát. Asi bude rozhodovat i to, jaký mančaft nastoupí, protože když se Liga mistrů v srpnu rozjede, tak v našem mužstvu bude ještě několik pětek navíc. Bude záležet i na tom, v jaké budeme fyzické zátěži, zda to trenéři pojmou spíše jako přípravu na extraligu, anebo budeme chtít v Lize mistrů uspět. Cíl vyhrát Ligu mistrů asi nemáme, i když by bylo pěkné udělat nějaký výsledek i v ní.
Jak se vám líbí třinecké ambice? Každý rok se šéfové netají snahou bojovat o titul.
Vedení se snaží vytvářet ty nejlepší podmínky a pokud možno přitáhnout kvalitní hráče. Stojí už nová hala, z toho všeho je vidět, že Třinečtí hokej hodně podporují a chtějí mít výsledky. I to při mém rozhodování hrálo roli. Kdyby Třinec hrál o záchranu, tak bych tu asi nešel, i když to mám půl hodiny z domova. Chceme se probojovat nejméně do finále. Cíl je každou sezonu stejný. Od té mistrovské uběhly už tři ročníky, takže bychom na ni chtěli navázat, ale stojí to hodně úsilí.
Kariéru po minulé sezoně ukončily třinecké ikony Radek Bonk, Jan Peterek a Václav Varaďa. Co říkáte tomu, že byste je měl nahradit?
S tou rolí jsem počítal. A líbí se mi. I proto jsem tu přišel. Budu se snažit přiřadit k těm starším hráčům, co budou přebírat zodpovědnost na sebe. S hráči, kteří jsou pryč, ale odešla i spousta gólů a zkušeností. K těm třem musíme připočítat i Davida Květoně, Vojtu Poláka, Růžu (Martin Růžička – pozn. red.).
Nahradí nynější tým jejich góly a asistence?
Budeme muset hrát ze zajištěné obrany, nemůžeme už spoléhat na to, že vyhrajeme o dva tři góly, že soupeře přestřílíme. Musíme dodržovat týmovou hru a vyhrávat třeba o gól. Kvalitní hráči tady jsou pořád, takže výsledky by se měly dostavit.
Takže odchodem zmíněných hráčů se sníží útočná síla Třince?
V počtu nastřílených branek to na konci sezony bude znát, ale zásadní bude získat více bodů jako tým. Třeba bude padat méně hattricků, ale budeme mít více bodů.
Už v minulé sezoně se ale Třinec v obraně výrazně zlepšil. Sledoval jste to?
Jo, mám tady známé, kamarády. Ať chcete či ne, tím směrem se hokej ubírá. Vyhrává tým, který hraje dobře zezadu a má super gólmana. Musíte ale mít dobrou obranu podpořenou dobrým útokem. Pokud brání i ty největší hvězdy, nejlepší útočníci, tak je to základ úspěchu. Tady se to tak nějak snaží budovat a to je jen dobře. Když od začátku soutěže dobře bráníte a pak přijdou těžké zápasy v play-off, kdy už nepadá tolik gólů, tak budete hrát a cítit se jako během celé sezony.
