„Ale zase to nemůžu řešit tak, že Méďa skončil, já to taky balím, na shledanou. Mám v hlavě nějakou vizi a představy.“
A jak se vám zamlouvala představa zahrát si s Nedvědem?
Bylo by krásné, kdyby v Litvínově byl. Ale není. A já ho ani nepřemlouval. Myšlenka zahrát si spolu vznikla, když končil v Liberci. Jenže on si teď uvědomil, že mu to už hlava nebere, už nemá hokejový drajv, který potřebuje. Definitivně se rozhodl, že to zabalí. Respektuju to. Vím, jak to prožívá a cítí. Já ty myšlenky měl taky. Každý se ale musí rozhodnout sám.
Vy ovšem vypadáte, že jste stále plný chuti a energie, ne?
No, začal jsem před týdnem a je to trápení. Ale já od sebe nic nečekal. V létě jsem dělal svojí přípravu jako každý rok, jenže na ledě je to úplně něco jiného. Prvních čtrnáct dní je krutých, syrových. Poperu se s tím. Jak se uvolní nohy, začnu zase jezdit.
Loni jste se cítil podobně a pak jste v extralize bruslil jako drak.
Ale to nejde dělat každý rok. Tuhle sezonu mi bude už 44 let, věk nezastavíte. S trenéry jsme se bavili, že zkusím přípravu a uvidím, jak se budu cítit. Když to bude dobré, ještě jednu sezonu bych dal. Když to nepůjde, nemá to cenu a asi bych to zabalil. Chuť mám vždycky, ale musí fungovat i tělo. A hlava. Chce to být k sobě upřímný a ve správnou chvíli si říct: Už to není dobré, radši odejdu.
Jenže zatím se zdá, že vám to bude bruslit snad do padesáti.
Myslím, že do padesáti už ne. Možná to vypadá lehce, ale lehké to není. Pro mě je to taky trápení. Ale asi jsem měl štěstí, že mi někdo seshora dal lehkost v bruslení, což mi pomáhá, že ještě mladším asi stačím. Ale žádný med to není.
„Kdyby hrál Nedvěd v Litvínově, rozhodnutí o kariéře by bylo lehčí.“ Martin Ručinský |
Trenéři Rulík s Hořavou o vás hodně stojí. Zviklají vás?
Kluci jsou výborní! Radim a Miloš to postavili zpátky na nohy, dali tomu řád. Tréninky už vypadají jako v roce 2014, ne někdy v 70. letech jako loni a předloni. Jsou poctiví, myslí to s klubem dobře. Co přišli, obrátilo se všechno o 180 stupňů. V přípravě jsou nové a nové metody, což dřív nebývalo. Máme trénink před tréninkem, trénink po tréninku (smích). Rád bych jim pomohl, ale musím mít výkonnost, ne jen stát na ledě.
Kdyby zůstal trenér Vladimír Jeřábek, už byste nehrál? Zdá se, že jste si nepadli moc do oka.
Já proti němu nic nemám. Je takový, jaký je. Já byl hráč, respektoval jsem ho jako trenéra, mého nadřízeného. Přijel jsem, udělal si svoji práci, snažil jsem se hrát co nejlíp, abych klukům, mužstvu a klubu pomohl. Vladimíra Jeřábka jsem víceméně neřešil. Ale kdyby tady byl ještě dneska, už bych asi nehrál, to je pravda.
Zato teď ještě můžete zkusit poslední útok na titul.
Sníme o tom všichni, ale nejdřív se musíme dostat do play-off. Loni nám utekl začátek, pak jsme měli hoňku a o kousek to nevyšlo. Všichni, nejen hráči, ale celé město, na titul čekají strašně dlouho. A buďme k sobě upřímní, Litvínov není tak ekonomicky silný jako Plzeň, Sparta nebo Zlín. Na druhou stranu se hokej nehraje u stolu a v kancelářích, pohár si stejně musíte vyhrát, i když ty peníze máte. Budeme to zkoušet každý rok, dokud nám to nevyjde. Když u toho budu já, perfektní. Když ne, budu Litvínovu dál přát a fandit.
Už víte, co po kariéře?
Ještě ne. Až skončím, dám si nějaký čas přestávku, abych si vyčistil hlavu od hokeje a získal jiný nadhled. Určitě bych ale u něj chtěl zůstat, jen nevím, v jaké formě. Hokej ode mě nejde odříznout, od pěti let je to můj život. Zůstane mou součástí pořád.
