Bývalý zlínský obránce Hučko je teď nový hokejový zpovědník

Hokejový obránce Patrik Hučko, který hrál kromě Zlína i v Rusku nebo Koreji, definitivně uzavřel kariéru a stal se z něj masér extraligového týmu.

V AKCI. Patrik Hučko masíruje zlínského obránce Radima Tesaříka. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Hokejisté po skončení sportovní kariéry jen neradi opouštějí důvěrně známé prostředí. Proto se z nich stávají trenéři, manažeři či majitelé klubů. Hodně netradiční cestu, jak zůstat u milovaného sportu, zvolil obránce Patrik Hučko. Je z něj nový masér zlínského týmu.

"Celou kariéru jsem chodil kolem masérů a fyzioterapeutů, zajímalo mě to," vysvětlil svůj přerod Hučko, který ještě v minulé sezoně hrál v týmu Fischtown Pinguins druhou německou bundesligu.

Trénování vás nelákalo?
Občas jsem chodil na led s malými dětmi, ale zatím k tomu moc nesměřuju. Vždycky jsem měl blíž k masérům a fyzioterapeutům.

Jak se tedy z vrcholového hokejisty stane masér extraligového klubu?
Před třemi roky jsem si udělal masérský kurz, mám za sebou tři roky praxe. Pan Pálka (dlouholetý masér Zlína – pozn. aut.) jde do důchodu, já ho podle plánu nahradím. Vím, že maséřina mi zabere hodně času. Hlavně v sezoně, kdy se bude hrát třikrát v týdnu. Času bude málo, rodina to nepřijala s nadšením, protože hokejový kolotoč neskončí. Ale jsem rád, že mám práci a ve známém prostředí.

Jak jste zvládl masérský kurz? Nebyl složitý?
Ze začátku mi dělalo problém nastartovat hlavu na učení. Chodil jsem na měsíční kurz, denně od osmi ráno do pěti večer. Ze 150 hodin bylo dost praxe, ale taky teorie včetně anatomie. Trvalo mi týden, než jsem nakopl hlavu a trošku to do ní sedlo. Tehdy jsem ještě hrál, takže tříměsíční kurz jsem absolvovat nemohl. Masíroval jsem i v Německu, jezdil jsem po spoluhráčích.

Anketa

Jak Hučko zvládl přerod z hráče na maséra?

Pavel Kubiš, útočník, 27 let 
Patrik hokej hrával, takže moc dobře ví, co hokejista potřebuje. Už má nějakou praxi, masírování zvládá super. Až se naučí pořádně brousit, bude to ještě lepší.

Ondřej Veselý, útočník, 34 let
Za tři roky, co dělá maséra, se toho naučil opravdu hodně. Masíruje velmi dobře. Já na to moc nejsem, ale když mě masíruje Patrik, vždycky se cítím výborně.

Marek Melenovský, útočník, 35 let
Patrika jsem poznal jako hráče na ledě, byl to hodně nepříjemný bek. Teď ho poznávám jako maséra. Je tu jen krátce, ale všechno je v pohodě. Nebude s ním problém.

Petr Leška, útočník, 36 let
Ještě jsem u něj na masáži nebyl, takže nevím, co od něj mám čekat. Ale nechal jsem si od něj nabrousit brusle, bylo to parádní. Čekám, že všechno zvládne bez problémů.

Kurz jste absolvoval v Česku?
Ano, na Podhoří. Šlo o sportovní a rekondiční masáže. Pomáhají k regeneraci nebo jako příprava před výkonem. Pasuje to do hokeje nebo jakéhokoliv sportu. Ale masér u hokejového týmu, to není jen masírování, ale i spousta dalších činností. Potřebuju se naučit plno věcí, jako je broušení, chystání bruslí nebo nýtování. Nejsem technický typ, budu se muset hodně učit. (úsměv) Ale masírování zvládám.

Hokej jste dlouho hrával, takže víte, jak se hráč cítí. Považujete to za výhodu?
Samozřejmě. V regeneraci i přípravě na trénink. Vím, co jsem potřeboval, proto se snažím hráčům vyhovět, aby se mohli starat jen o hokej.

Kdo k vám chodí na masáže nejčastěji?
Starší kusy chodí před tréninkem nachystat svaly a prohřát se. Nejvíc masíruju ve středu, kdy máme regeneraci. Hráči mají saunu, vířivku a studené bazény, potom chodí na masáže zad a nohou.

O masérech se říká, že jsou jako zpovědníci, že se k nim hráči chodí vyzpovídat. Platí to pro vás taky?
Když jsem hrával, měl jsem to tak taky. Starší kluky ve Zlíně znám, s nimi se bavím víc. Uvidím, jak se projeví mladí.

S aktivním hokejem jste nadobro skončil. Během kariéry jste přitom působil v řadě zemí v Evropě i Asii. Na které angažmá nejvíc vzpomínáte?
Na posledního 2,5 roku v Bremerhavenu. Německo mi vyhovovalo nejvíc. Když jsem šel poprvé ven v sezoně 1999/00, bylo to do Německa. Smůla byla, že Rosenheim zkrachoval. Dnes bych to řešil jinak, ale tehdy jsem se rozhodl jít do Finska, což nebylo dobré řešení. Možná kvůli tomu jsem pak často měnil kluby. Pak jsem měl chuť vidět kus světa, úžasná byla Korea.

Co vám z ní utkvělo v paměti?
Musel jsem se něco naučit korejsky, abych se v restauraci najedl. (úsměv) Bylo to něco jiného, o profesionalitě se moc mluvit nedalo.V asijské lize tehdy hrály týmy z Korey, Japonska, Číny. Neseděl mi systém, protože jsme hráli čtyřikrát v pěti dnech a pak měli dvanáct dnů volno. Na druhou stranu jsem viděl Japonsko, Peking, v Soulu jsme žili tři čtvrtě roku. Ani finančně to nebylo špatné.

Řekl jste, že nejlepší bylo poslední angažmá. Nepřesvědčovali vás Němci, abyste ještě zůstal?
Loni ještě ano, letos už ne. Spadli jsme ze druhé ligy do oberligy, kde je omezený počet cizinců. Můžou hrát dva a už měli podepsané tři. Navíc jsem měl problém s ramenem, stále mě pobolívá. Proto jsem to neřešil. Ale s lidmi a organizací jsem měl dobré vztahy.

Zlínští fanoušci dodnes teskně vzpomínají na to, že nikdo v klubu nemá takovou střelu jako vy. Když jste vypálil od modré, málem jste protrhl síť v brance. Čím to, že tady nemáte svého následovníka?
Možná je to hokejkami. Dřívější dřevěnky byly v tomto směru lepší než současné kompozity. Hodně jsem to trénoval, protože se moc nehledělo, kolik hokejek zlomíš. Ale pak jsme měli omezený rozpočet na hokejky, tak jsem to přestal trénovat. Nechal jsem to na přirozenosti.

Co vůbec cítíte ze současného zlínského mančaftu?
Srpen není rozhodující. Starší hráči to znají, mladí jsou vyblblí. Spíš je potřeba načasovat formu na začátek ligy. Po třech týdnech na ledě bych nerad něco usuzoval. Je tu plno šikovných hráčů, dva dobří gólmani, mužstvo je slušně poskládané. Jako součást týmu věřím, že budeme vysoko.

Pálka je masér, protože nechtěl do Ružomberku

Začátkem sedmdesátých let minulého století působil Lubomír Pálka jako masér na vodoléčbě v bývalé jedenatřicítce, kam chodívali tehdejší hráči TJ Gottwaldov. Díky této známosti se v roce 1975 stal oficiálním klubovým masérem. Vydržel doteď, přestože už téměř rok je v důchodu.

"Nikdy mě nenapadlo, že tady budu tak dlouho," přiznal 63letý Pálka, který bude v klubu vypomáhat i poté, co jej nahradil Patrik Hučko. "Na nějaké spolupráci jsme domluveni," přitakal.

Pálka se k masírování dostal kvůli vojně. Po absolvování střední zdravotní školy měl jít v roce 1968 do dalekého Ružomberku. Znal se však s některými členy tehdejší fotbalové Dukly Kroměříž, která hrála divizi. Proto si udělal masérský kurz a zůstal kousek od rodných Žeranovic.

"Po vojně jsem měl jít dělat do blázince v Kroměříži, protože absolventi zdravotní školy nechodili na normální oddělení. Ale blíž jsem to měl do Zlína, tak jsem se domluvil na jedenatřicítce," vzpomíná. První hokejová vzpomínka se pojí k památnému zápasu se Zvolenem v roce 1975, kdy Zlín postoupil do nejvyšší soutěže.

"Na celé práci bylo nejhezčí to, že jsi pořád s mladými lidmi, kteří nejsou nemocní," připomněl. Nejblíže měl k hráčům své generace, jako byli Jiří Vodák, Miloš Sedlák nebo Luděk Pelc. Rád ale pracoval také s generací Petra Čajánka.

"Kdo měl nejvíc požadavků na maséra? Na to už si nevzpomínám," směje se. Jednu úsměvnou historku ale přece jen přidá. Váže se k sezoně 1994/95, kdy byla výluka v NHL a za Zlín nastoupil Petr Klíma. "Po rozbruslení i po každé třetině se kompletně vysvlékl, nechal si nabrousit brusle a vypil studené kafe," popsal masér, kterého ke zlínskému hokeji váže pevné pouto.