Tento se vrátil po rovných deseti letech, které trávil v české extralize a také v Bratislavě, Tampere a naposledy v Čeljabinsku. "Táhlo mě to domů. V Česku jsem jinde hrát nechtěl, s nikým jsem ani nejednal," povídá 31letý útočník.
Takže se těšíte, až se tu zas každý den budete potkávat s kamarády, se známými?
To určitě. Konečně se zas potkáme po dlouhé době s klukama, se kterými jsme vyrůstali, hráli spolu. Je to rozhodně příjemnější, než sedět jen doma u televize, dá se lépe odreagovat.
Za Kometu jste nastupoval naposledy před deseti lety. Jaké si vybavíte vzpomínky?
Já bych si vzpomněl, ale to byla hrozná doba v Kometě. Špatný.
Byl jste rád, že jste mohl z Brna odejít?
To určitě. Ale já jsem tehdy už měl hostování a střídavé starty. Takže mě vždycky někam dali, musel jsem dojíždět. A aby mě z Brna pustili jinam, musel jsem hrát za něj. S klukama jsme se o té situaci bavili a tehdy chtěl každý pryč.
Hrál jste šest let za Znojmo. Kometa koupila licenci od něj, přišlo deset hráčů odtud. Znáte se s nimi ještě?
Ve Znojmě jsem hrál už jenom s Radimem Bičánkem, Romanem Eratem a Peterem Pucherem.
Jaký je to pocit, být zas v kabině českého týmu a s českými hráči?
V Rusku jsem neměl s nikým problém, ruštinu už jsem zvládal. Od začátku jsme se snažil bavit, byl jsem tam jediný Čech.
Jaké zůstanou vzpomínky na ruské angažmá, kde jste působil poslední dva roky?
S odstupem času už jen dobré.
Byly letní připravy v Rusku hodně jiné?
Tam se trénuje deset měsíců, dva měsíce je volno. I v létě se chodí na led a odpoledne běhat a trénuje se skoro pořád.
Je to stále ten tradiční ruský dril?
Myslím, že tím pravým ruským drilem jsem prošel, ale domácím hráčům to nevadí, ti jsou zvyklí. Celkem často jsme třeba tahali proslavené pneumatiky.
Jak často jste odjížděli na bazu?
Byli jsme tam každý večer před domácím zápasem. A když se trenér naštval, hráli jsme špatně, tak bazu prodloužil, jak chtěl.
Co se tak dá dělat na baze?
Nic. (smích) Maximálně koukat na televizi. V Brně mi baza rozhodně chybět nebude.
Tam jste taky trávili třeba letní soustředění?
To ne. Tam se jezdí na 14 dní do Finska, tak to dělá většina klubů. Třeba pět se jich domluví, trénují tam a hrají vzájemné zápasy. Pak jsme trénovali v Čeljabinsku a jezdili hrát turnaje.
Jak si člověk zvykne na cestování a časové rozdíly v ruské lize?
Člověku nic jiného nezbývá, tak o tom ani nepřemýšlí. Od nás byl Chabarovsk pět hodin a pak jsme zase letěli hned do Moskvy, což je zase sedm hodin rozdílu na druhou stranu. Ale nikoho nezajímá, jestli jsi unavený. Prostě je zápas a hraj.
Čeljabinsk je na východě Uralu. Je to ještě spíš Evropa nebo už Asie?
Město bylo ještě celkem v pohodě, jsou tam i horší. Centrum je pěkné a opravené. Ale těžko se popisuje ruské město (úsměv).
Co vás zaujalo, když jste tam přijel poprvé?
Snad ty fabriky všude, komíny a staré paneláky. Vyráběli se tam tanky, teď tam dělají traktory, jeřáby, bagry a zpracovávají tam železo. Stačilo mi, když jsem kolem toho jezdil.
Jací byli lidé v Čeljabinsku?
Já si myslím, že se chovají líp než tady. Problémy jsem s nimi nikdy neměl, máme se od nich co učit. Jsou vstřícní, nikdo se nějak extra nezajímá o to, co ten druhý dělá a bere ho, jaký je. Rádi pomůžou.
Co fanoušci?
Ti byli dobří. Každý zápas jsme měli vyprodaný. Když jsme měli starý zimák, tak se tam vešlo 4 500. Pak jsme začali na hrát na novém zimáku pro 9 000 a pořád vyprodáno.
Smutnější stránka ruského působení byly přetrhané vazy v rameni. Co se stalo?
Vyhazoval jsem puk a zezadu jsem se srazil s protihráčem. Chtěl jsem se uhnout a on trefil už jen rameno do protipohybu. A pak mě přemluvili, abych hrál dřív, než jsem měl. Bylo to dobré, ale pak jsem na to spadl. Nějak jsem dohrál sezonu s poškozeným vazem, ale pak po příjezdu domů jsem šel ještě na operaci.
Už jste se začal připravovat na novou sezonu?
Už cvičím, to je v pohodě, ale špatný je náraz, nebo kdybych spadl. Chce to jen čas. A jsem domluvený, že se k týmu připojím 20. července.
Byl jste se dívat v minulé sezoně v Rondu, když jste nemohl hrát?
Byl jsem párkrát. Je to pěkné, taková atmosféra se jen tak nevidí.
Když jste přišel do Znojma v roce 1999, tak tam panovala euforie z postupu...
Jo, tam to bylo taky krásné. Výborné.
Dá se těch šest let ve Znojmě označit za nejlepší štaci?
Těžko říct, všechno má něco. I neúspěch je k něčemu dobrý, člověk vidí věci jinak. Pokud by se to bralo jen z hlediska hokeje, tak to bylo ve Znojmě určitě dobré.
Tam jste hrával s Markem Uramem a Peterem Pucherem, takže se nabízí obnovení spolupráce?
To by se mi líbilo. Peter je skvělý hokejista, hrálo se mi s ním dobře. Stejně jako pak s Markem ještě ve Slovanu.
Jak by se dal srovnat hokej ve Finsku, kde jste byl v sezonu v Tampere, Rusku a u nás?
Ve Finsku jsou užší a kratší hřiště, takže se hrálo stylem jak někde v Kanadě na farmě, hodně nastřelených puků. V Rusku to byl klasický kombinační hokej. Kromě nás, my jsme hráli nastřelování, protože jsme měli trenéra bitkaře Andreje Nazarova. (úsměv)
Takže se těšíte, až se tu zas každý den budete potkávat s kamarády, se známými?
To určitě. Konečně se zas potkáme po dlouhé době s klukama, se kterými jsme vyrůstali, hráli spolu. Je to rozhodně příjemnější, než sedět jen doma u televize, dá se lépe odreagovat.
Za Kometu jste nastupoval naposledy před deseti lety. Jaké si vybavíte vzpomínky?
Já bych si vzpomněl, ale to byla hrozná doba v Kometě. Špatný.
Byl jste rád, že jste mohl z Brna odejít?
To určitě. Ale já jsem tehdy už měl hostování a střídavé starty. Takže mě vždycky někam dali, musel jsem dojíždět. A aby mě z Brna pustili jinam, musel jsem hrát za něj. S klukama jsme se o té situaci bavili a tehdy chtěl každý pryč.
Hrál jste šest let za Znojmo. Kometa koupila licenci od něj, přišlo deset hráčů odtud. Znáte se s nimi ještě?
Ve Znojmě jsem hrál už jenom s Radimem Bičánkem, Romanem Eratem a Peterem Pucherem.
Jaký je to pocit, být zas v kabině českého týmu a s českými hráči?
V Rusku jsem neměl s nikým problém, ruštinu už jsem zvládal. Od začátku jsme se snažil bavit, byl jsem tam jediný Čech.
Jaké zůstanou vzpomínky na ruské angažmá, kde jste působil poslední dva roky?
S odstupem času už jen dobré.
Byly letní připravy v Rusku hodně jiné?
Tam se trénuje deset měsíců, dva měsíce je volno. I v létě se chodí na led a odpoledne běhat a trénuje se skoro pořád.
Je to stále ten tradiční ruský dril?
Myslím, že tím pravým ruským drilem jsem prošel, ale domácím hráčům to nevadí, ti jsou zvyklí. Celkem často jsme třeba tahali proslavené pneumatiky.
Jak často jste odjížděli na bazu?
Byli jsme tam každý večer před domácím zápasem. A když se trenér naštval, hráli jsme špatně, tak bazu prodloužil, jak chtěl.
Co se tak dá dělat na baze?
Nic. (smích) Maximálně koukat na televizi. V Brně mi baza rozhodně chybět nebude.
Tam jste taky trávili třeba letní soustředění?
To ne. Tam se jezdí na 14 dní do Finska, tak to dělá většina klubů. Třeba pět se jich domluví, trénují tam a hrají vzájemné zápasy. Pak jsme trénovali v Čeljabinsku a jezdili hrát turnaje.
Jak si člověk zvykne na cestování a časové rozdíly v ruské lize?
Člověku nic jiného nezbývá, tak o tom ani nepřemýšlí. Od nás byl Chabarovsk pět hodin a pak jsme zase letěli hned do Moskvy, což je zase sedm hodin rozdílu na druhou stranu. Ale nikoho nezajímá, jestli jsi unavený. Prostě je zápas a hraj.
Čeljabinsk je na východě Uralu. Je to ještě spíš Evropa nebo už Asie?
Město bylo ještě celkem v pohodě, jsou tam i horší. Centrum je pěkné a opravené. Ale těžko se popisuje ruské město (úsměv).
Co vás zaujalo, když jste tam přijel poprvé?
Snad ty fabriky všude, komíny a staré paneláky. Vyráběli se tam tanky, teď tam dělají traktory, jeřáby, bagry a zpracovávají tam železo. Stačilo mi, když jsem kolem toho jezdil.
Jací byli lidé v Čeljabinsku?
Já si myslím, že se chovají líp než tady. Problémy jsem s nimi nikdy neměl, máme se od nich co učit. Jsou vstřícní, nikdo se nějak extra nezajímá o to, co ten druhý dělá a bere ho, jaký je. Rádi pomůžou.
Co fanoušci?
Ti byli dobří. Každý zápas jsme měli vyprodaný. Když jsme měli starý zimák, tak se tam vešlo 4 500. Pak jsme začali na hrát na novém zimáku pro 9 000 a pořád vyprodáno.
Smutnější stránka ruského působení byly přetrhané vazy v rameni. Co se stalo?
Vyhazoval jsem puk a zezadu jsem se srazil s protihráčem. Chtěl jsem se uhnout a on trefil už jen rameno do protipohybu. A pak mě přemluvili, abych hrál dřív, než jsem měl. Bylo to dobré, ale pak jsem na to spadl. Nějak jsem dohrál sezonu s poškozeným vazem, ale pak po příjezdu domů jsem šel ještě na operaci.
Už jste se začal připravovat na novou sezonu?
Už cvičím, to je v pohodě, ale špatný je náraz, nebo kdybych spadl. Chce to jen čas. A jsem domluvený, že se k týmu připojím 20. července.
Byl jste se dívat v minulé sezoně v Rondu, když jste nemohl hrát?
Byl jsem párkrát. Je to pěkné, taková atmosféra se jen tak nevidí.
Když jste přišel do Znojma v roce 1999, tak tam panovala euforie z postupu...
Jo, tam to bylo taky krásné. Výborné.
Dá se těch šest let ve Znojmě označit za nejlepší štaci?
Těžko říct, všechno má něco. I neúspěch je k něčemu dobrý, člověk vidí věci jinak. Pokud by se to bralo jen z hlediska hokeje, tak to bylo ve Znojmě určitě dobré.
Tam jste hrával s Markem Uramem a Peterem Pucherem, takže se nabízí obnovení spolupráce?
To by se mi líbilo. Peter je skvělý hokejista, hrálo se mi s ním dobře. Stejně jako pak s Markem ještě ve Slovanu.
Jak by se dal srovnat hokej ve Finsku, kde jste byl v sezonu v Tampere, Rusku a u nás?
Ve Finsku jsou užší a kratší hřiště, takže se hrálo stylem jak někde v Kanadě na farmě, hodně nastřelených puků. V Rusku to byl klasický kombinační hokej. Kromě nás, my jsme hráli nastřelování, protože jsme měli trenéra bitkaře Andreje Nazarova. (úsměv)
