Slávistického trenéra trápila muka. Většinou postával v zadním rohu střídačky u plexiskla. Tým měl pod sebou. Oblečený v černé bundě a černých kalhotách si co chvíli nervózně promnul obličej, rychle žvýkal, občas si odplivl.
Stále častěji vyrážel "do první řady" k hrazení a nakláněl se ke svým mužům. "Musíš proti hráči, nečekej," vykládal klidně Kotáskovi. Když se hlediště čertilo na sudí, v obličeji se mu nepohnul ani sval. Jenže to byl začátek. Jak drama gradovalo, s Růžičkou to čím dál víc cloumalo.
Ve vypjatých okamžicích si vyskočil na zídku, o niž se hokejisté opírají. Čněl nad nimi jako stožár. Když Slavia vyrovnala na 2:2, dvě vteřiny váhal, než máchl zaťatou pravačkou nad hlavou a úlevně zakřičel: "Jo!" Radoval se krátce. A naposled. Plácl si s Ujčíkem a střelcem Hejdou.
Hned ovšem vyprovázel forvarda Supa na led s výstrahou: "Teď to udržíme!" Prudce se rozčilil při vítězné brance soupeře. Čtveřice, kterou nasadil, se neubránila v oslabení. Z náprsní kapsy lovil lísteček s poznámkami, dirigoval střídání.
"Teď jde první lajna," překřičel dav. Ve vypjatých momentech diktoval sestavu jmenovitě. Nervozita vykypěla v závěru. Růžička nepostál, rázoval tam a zpátky. Aspoň pár kroků.
Zbývá pár minut. Mladík Tomica dostal holí do obličeje, krvácí, bolest mu křiví tvář. Kouč jej však nepouští na lavičku, žene ho zpátky, aby se ukázal rozhodčímu. Znojemský Vorel dostává čtyřminutový trest.
Růžička vybírá pět nejlepších, bere si "time out", v následujícím přerušení se táže asistenta Weissmanna: "Odvoláme Máliče?" Čas: 58:33. Je jasno, Růžička kyne na brankáře Málka, jenže za půl minutky ho posílá zpět. Ještě jednou Málek uhání z ledu. Rovněž Ujčíkova poslední rána však letí vedle. Konec. Vladimír Růžička jako první uhání do šatny. Slavia musí k sedmému utkání do Znojma.
