Po prohře 0:3 s Ufou si sedl na židli a trpělivě odpovídal na nepříjemné otázky. Ani jednou nezvýšil hlas, působil vyrovnaně. A také pořádně unaveně. "Kritiku beru, ale mrzí mě, že někdo degraduje práci, která za mnou je," řekl.
Jak vám bylo, když diváci opakovaně křičeli "Bokroš ven"?
Jak skandovala celá hala moje jméno, když jsem byl vítěz a bylo to velice příjemné, tak je to teď nepříjemné. Svoji práci dělám nejlépe, jak umím. Samozřejmě momentálně výsledky nejsou, diváci chtějí vidět vítězství, já jim to ani nemůžu mít za zlé. Pokud budou takhle pokřikovat, nemůžu s tím nic dělat. Musím se soustředit na svoji práci a snažit se s týmem vyškrabat výš.
A dá se za těchto podmínek na práci vůbec soustředit?
Jsem trenér, který má něco za sebou. Kdybych byl začátečník, tak mě to, přiznám, položí. Nejhorší na tom je, že to zvládám lépe než hráči, kteří v zápase s Ufou po divácích vykřikovali. A to by nemělo být. Samozřejmě tím hromosvodem jsem já, ale oni vědí, že jenom já nejsem příčinou neúspěchů.
Nenapadlo vás říct: Končím, třeba to týmu pomůže?
Ale já už jsem to jednou udělal. Loni ve Zlíně, kde jsem byl pátou sezonu a když se mužstvo trápilo, tak jsem šel za vedením. Řekl jsem jim, že jsem okoukaný a jestli můj odchod nepomůže. Nechci snížit svého nástupce, ale nepomohlo to v ničem. V Budějovicích jsem angažovaný, dělám si svou práci. Pokud bych cítil něco špatného mezi hráči a mnou, je to na zvážení. Pokud ale cítím, že tým na tréninku i mimo led pracuje, nemáme problémy, o kterých se pořád dočítáme, to mě ještě pořád drží. Musím to vzít jako obrovské ponaučení do dalších let. Tyto věci jsou velice citlivé, ale musím říct, že velice poučné.
V čem?
Deset let jsem si užíval slávy a úspěchu. V české extralize jsem šest let, mám dvě medaile, čtyři play-off, jednu vyhranou základní část, když byla výluka NHL. To byly obrovské úspěchy, které jsem nedocenil. Byl jsem na vítězné vlně. Dneska vidím, jak jsem to bral jako samozřejmost. Prožívám ten obrovský propad a najednou vidím, co jsem předtím měl. Teď prožívám to špatné. Proto mě mrzí, že někdo degraduje moji práci, a ta za mnou je.
Úspěchy za sebou máte. Proč to tedy v Budějovicích nejde?
Přišel jsem do nového prostředí, potřeboval jsem mít dobrý vstup, ten jsem měl bohužel katastrofální a toho jsem si vědom. Pracuju ale pořád stejně. Jestli pracuju pořád stejně, jak to, že to najednou nevyjde. Nechci tady teď veřejně říkat proč.
Jaké máte nápady, co s týmem provést? Fanoušci věří, že jediná změna k lepšímu bude váš odchod.
Samozřejmě. Může se to stát a možná se to stane. Ale jak jsem říkal: jednou jsem to udělal a nepomohlo to. Pokud někdo kompetentní v klubu řekne, že to dělám špatně a že končím, tak musím skončit. Během přestávky jsem si řekl, co bych udělal, kdybych teď k týmu přišel. Snažil jsem se pár věcí změnit, ale proti Ufě nám to nic nepřineslo. Uvidíme, co příště, pokud nějaké příště bude.
V Budějovicích se od začátku sezony proslýchá, že hráči nejsou dobře trénovaní? Máte v tomto ohledu čisté svědomí?
Samotné zápasy ukazují, jak to mužstvo lítá po ledě, když vedeme. A jak jsou naopak zabetonovaní, když prohráváme. Odpověděl bych slovy pana Bukače: i kdyby hráč netrénoval, když odehraje tři těžké zápasy v týdnu, za měsíc je připravený a schopný být dobrý. To jsem si nevymyslel já a ani to neberu jako obhajobu. Mužstva připravuju deset let a tady jsem ho nepřipravoval jinak. Vím, na co narážíte. Po třech letech se udělalo pět dní u moře. Jinak jsme ale přípravu odpracovali. Jako nový trenér jsem si chtěl mužstvo dobře připravit a věřte tomu, že jsem ho připravil. Ale zaskočily nás dvě prohry a obrat zápasu s Litvínovem (Budějovice doma vedly 3:0 a prohrály 3:4 na nájezdy). Od čtvrtého zápasu se to s námi vleče.
Takže jde o psychický blok?
Na psychiku se nebudu vymlouvat. Chyby děláme pořád. Ale řeknu to tak: věřte tomu, že kdybychom tři čtyři zápasy vyhráli, nastartovali bychom se a byl by to úplně jiný tým. Dneska to ale nejsme schopní udělat.
