Hodně jste doufal, že by to mohlo vyjít?
Tentokrát docela ano. Vždyť se mnou podepsali smlouvu, takže měli nějaké plány. Navíc mám titul mistra světa a skoro se uchytil ve Spartě, takovém kvalitním mužstvu. V kempu také všechno šlapalo dobře, dostával jsem hodně příležitostí, v útoku si zahrál i s Bondrou. Na přípravné zápasy se kádr zužoval, i tím jsem prošel. Nasadili mě na zápasy s Bostonem a Tampou. Potom ale uzavřeli kontrakt s Honzou Bulisem a bylo asi jasno.
Jste hodně naštvaný?
Teď už ani ne. Uvědomuji si, že v devatenácti se moc kluků do NHL nedostalo, mám ještě hodně času. Musím ještě spoustu zesílit, i psychicky. Je přede mnou spousta práce. Vedení na mě bylo i trochu hodné, když mi umožnilo místo na farmu jít do Sparty. Příští rok už to asi bude horší, nebudu mít na výběr.
Sparta vás připaví na NHL lépe než nižší zámořská soutěž?
Je to super tým, mistr ligy, plný skvělých hráčů. Bude to ohromná zkušenost. Tréninky jsou tady zaměrené více technicky, tam u juniorů se orientují na bruslení a důraz. Také mám velkou radost, že jsem doma v Praze. Mám tady kamarády, rodinnou pohodu. Přiznávám, že kdybych měl jít do jiného českého mužstva, tak možná zůstanu v Americe. To asi rozhodlo.
Když se z Washingtonu v průběhu sezony ozvou, půjdete zpátky?
Pokud mi budou potřebovat, tak samozřejmě. Mám to ve smlouvě.
V týmu se asi všechno točí kolem hvězdy Petera Bondry...
Nikdy jsem někoho podobného neviděl, umí fantasticky bruslit. Takovou rychlost snad nikdo jiný nemá. On sám by ale chtěl z Washingtonu odejít, mluví se o velkém trejdu, dostali by za něj několik dalších hráčů. Měl jsem možnost si s ním zahrát, je to velká osobnost a autorita.
Byl přípravný kemp fyzicky velmi náročný?
A jak. Přijel jsem vlastně jenom den předem a hned jsem šel na fyzické testy. Ani jsem se nestačil pořádně aklimatizovat. I potom to byla pořádná zabíračka, docela drsné tréninky.
Reprezentační dvacítka stále láká?
Ano, chtěl bych zase zkusit mistrovství světa, i když je tentokrát v Rusku. A to žádného hokejistu neláká. Mohli bychom ale mít velmi dobré mužstvo, hlavně beky. Třeba takový Jakub Čutta, klobouk dolů před ním. V jeho letech se dostat do hlavního týmu Washingtonu, kde je spousta vynikajících zadáků, to je opravdu úspěch.
Proti Vsetínu jste na led vletěl s vervou, hned přišel trest za faul...
To se mi stalo už podruhé. Přemíra snahy, navíc veliká motivace. Každý chtěl vidět, jak se uvedu. Šel jsem do toho s ohromnou silou, zaúřadovala i nervozita. Potom jsem v zápase proti Karlovým Varům dal dva góly, hodně se mi ulevilo.
