Pro lidi je změna určitě atraktivní, ubyde jeden hokejista na každé straně, hraje se nahoru dolů. Třeba Špačkův gól by před rokem nepadl. Když je na ledě míň hráčů, vzniká víc prostoru pro útočení.
Jako o každé novince se dá také o nové úpravě polemizovat. Všechno, co přesahuje šedesátiminutovou základní dobu, vypadá jako umělá záležitost. Každý si najde nějakou kličku. Teď se třeba za nerozhodného stavu posledních pět minut často hraje na údržbu. Soupeři si pohlídají jeden bod. Kdyby se zůstalo u klasických šedesáti minut, padlo by v závěrečných pasážích víc branek.
Především v Kanadě se bouří tradicionalisté, kterým se předělávání hry nezamlouvá. Hodně lpí na historických tabulkách a statistikách. Ty se zkreslují, když se v některém zápase rozdělují tři body.
Mně by se nejvíc zamlouvalo, kdyby utkání končilo po normálním čase. Vždyť v základní části sezony čeká na každý tým dvaaosmdesát střetnutí. Rozhodně jsem proti penaltovému rozstřelu.
Čekalo se, že se změnami zmizí nerozhodné výsledky, jenže zatím se předpoklady nepotvrdily. Většina týmů hraje "overtime" opatrně. Hlavně protivníkovi z vlastní konference nechce nikdo dát bodík navíc. Možná s ním totiž v březnu bude zápolit o místo v play off. Až když má někdo proti sobě někoho z opačné konference, postaví třeba tři útočníky a vrhne se dopředu.
My jsme proti Detroitu dotáhli z 0:2 na 2:2 a v prodloužení chtěli remízu udržet, i když Red Wings patří do druhé poloviny soutěže. Přestože máte jistý bod, nikdo nechce odejít s porážkou. Ani hokejista, ani kouč, ani divák.
Jakmile vyprší šedesátá minuta, někteří hráči vědí, že pro ně zápas skončil. Trenéři v nastavené pětiminutovce užijí jen omezený počet nejlepších bruslařů. Záleží na vytížení, ale my většinou v akci necháme osm, maximálně deset lidí.
