Úsměvné přiznání muže, který se vrátil do domácí hokejové ligy po devatenácti letech (nepočítáme-li dva zápasy při výluce NHL v roce 1994), dokládá, že si Hašek bude na staronové působiště ještě nějakou chvíli zvykat. Na široké kluziště, jiný styl hry i nové spoluhráče. A taky na soupeře. Ti ho pokořili hned při jeho úvodním vystoupení.
Jak Důras, tak Hamrlík poslali puk v nájezdech mezi vaše betony. Věděl jste, že Martin Hamrlík najíždí při penaltách na brankáře od střídačky?
Ano. Viděl jsem to v televizi, počítal jsem s tím. Myslím, že jsem proti němu stál správně. Ale někudy puk přece propadl.
V NHL jste před zápasem dostával podrobný seznam všech hráčů soupeře. Kam kdo střílí, odkud najíždí. Studoval jste totéž i u zlínských hráčů?
Dopodrobna ne. Rozebírali jsme jejich taktiku, sledovali jsme přesilovky. A myslím, že se nám docela povedlo je pokrýt. Ale přiznám se, že i když jsem si hráče nastudovával, při zápase jsem na to nemyslel. Ještě tady hokejisty málo znám, bude pro mě náročnější ty kluky rozpoznat. Snad jen Hamrlíka jsem si všímal, protože měl ochranný košík.
Jak fungovala spolupráce s vašimi obránci? Docela často jste je na něco upozorňoval, klepal holí a cosi jim ukazoval.
Jen jsme si připomínali nějaká pravidla. Hlavně to, aby byl dobře obsazený střed hřiště. Myslím, že komunikace mezi mnou a obránci je výborná, že si pomáháme a vzájemně vytkneme chyby. Kluci už jsou zvyklí.
Byla vaše příprava na zápas jiná než v NHL?
Ani ne. Rozdíl je jen v tom, že v Česku se začíná hrát o něco dřív. A v Pardubicích jsem navíc za pět minut na stadionu.
Jaké máte z prvního utkání sezony dojmy?
Především jsem zklamaný, doma jsme chtěli vyhrát. Ze svého výkonu nemám špatný pocit, ale člověka to nenadchne, když přitom prohrajeme. Nechci z toho ovšem dělat žádnou tragédii, kol bude ještě hodně. Teď se chci připravit na Spartu, tam to bude ještě náročnější.
Jste unavený?
V zápase jsem se cítil velmi dobře. I ve zlínských přesilovkách, kdy se hrálo třeba dvě minuty u nás v pásmu, to bylo v pohodě. Co se týče fyzické kondice, myslím, že už jsem na tom tak, jak jsem potřeboval.
Před několika dny jste přitom měl problémy se zády.
Ani nevím z čeho, asi jsem se nějak špatně vyspal. Je to maličkost, jen jsem jeden den vynechal trénink a teď už jsem v pohodě. Občas mě ty záda dřív bolely, ale bylo to zanedbatelné. Tomu není třeba věnovat pozornost.
Nebyl jste zklamaný, že na Haška nebylo vyprodáno?
No... Slyšel jsem, že má být. Ale vím, že v Česku začínají lidi víc chodit na hokej až v průběhu sezony. I tak přišlo osm tisíc lidí, rozhodně to nebylo špatné.
Je v Pardubicích lepší atmosféra než v NHL?
Tady je to trošku jinačí. Musím říct, že lidi jsou dost potichu, když nastupujeme na led. A zase během zápasu jsou hlučnější a zpívají.
Když jste vjížděl na led, vybavilo se vám, jak jste v Pardubicích chytával před dvaceti lety?
Ne, vůbec. Já se spíš díval na soupeře. Na to, jak jsem tady hrál naposledy, jsem si vůbec nevzpomněl.
