Richarda Fardu zastihla zpráva o smrti Jaroslava Jiříka v poslední den dovolené v Chorvatsku. Jiříkův spoluhráč z útoku musel jít smutnou novinu "vydýchat" na půlhodinovou procházku. A ani potom mu podle hlasu nebylo nejlépe. Pookřál až při vzpomínkách na to, jak s "Bramborem" váleli za Kometu i reprezentaci.
Ptát se na to, jak se cítíte, je asi zbytečné...
Je to hrozné. Nejhorší je, když si vzpomenu, jak jsme asi před dvěma týdny seděli v hotelu S. E. N., kde se sešla celá plejáda starých hokejistů. Kecali jsme a Jarda říkal, že si bude kupovat helikoptéru. A všichni, Jirka Holík, Gusta Havel, Augusta, na to: Ty debile, vždyť se na tom zabiješ! A on se jim smál.
Richard FardaS Jiříkem hrál za ZKL Brno osm sezon v letech 1965-1974. Pak emigroval do Kanady, kde hrál ve WHA za Toronto Toros. Závěr kariéry strávil ve Švýcarsku. Je autorem 177 ligových a 49 reprezentačních branek. Kromě brněnského titulu z roku 1956 má i zlato z mistrovství světa a bronz z olympiády v roce 1972. |
Vídali jste se v poslední době často?
Byl jsem před rokem na jeho sedmdesátinách. No, a pak právě každoročně na srazu v senohrabském hotelu S. E. N. Vždy jsme se všichni loučili s tím, že nejdůležitější je, abychom se potkali zase za rok. To už se teď bohužel nesplní.
A vzpomenete si, kdy jste se potkali poprvé?
Když jsem v pětašedesátém přišel do Komety. Já byl bažant, ještě mi nebylo dvacet a on už byl tenkrát velký mazák.
Pak jste ale spolu jednu dobu i hráli v jednom útoku. Jaký byl spoluhráč?
Já hrál na centru a on na levém křídle. Vždy mi beka zablokoval u mantinelu, já jsem to tam projel a pak jsem mu přihrál před bránu. A on už to tam vždy nějak dotlačil. Ještě jsme si z toho teď nedávno dělali srandu, jaké on dával góly.
Jaké?
No, neuměl vystřelit, ale dal jich nejvíc. Měl vždy největší stabilitu a nějak puk za čáru protlačil. Prostě Brambor.
Proč se mu tak vlastně říkalo?
To už si přinesl z Kladna. Ale všichni si mysleli, že proto, že má hlavu jak brambor. Nevím to přesně, ale nejspíš to tak bylo.
Čtěte zde: Jaroslav Jiřík zemřel při havárii letadla |
Jaký byl váš nejsilnější zážitek s Jaroslavem Jiříkem?
S Kometou jsme toho zažili hodně. Ale největší sláva byla asi v devětašedesátém ve Stockholmu, když jsme s nároďákem porazili dvakrát za sebou Sověty. Tehdy to tam Jarda odehrál s malíčkem v sádře. Byl tvrdý jak žula.
Jaký byl mimo led?
Vždy byl hodně sám na sebe, ani moc na pivo s nikým nechodil. To se ale v poslední době úplně změnilo, třeba na srazech byl velmi společenský.
Krátce po poledni 11. července u medláneckého letiště havarovalo ultralehké sportovní letadlo. Letoun se krátce po pádu do řepkového pole vzňal a pilot v něm uhořel.
Jeho vášní bylo vedle hokeje právě i létání. Jak dlouho létal?
Dřív neměl vlastní letadlo, ale vždy to byl jeho velký koníček. My jsme například létali s Kometou do Prahy. Jeho žena tehdy dělala na letišti, a on tak znal všechny piloty. Vždy za nimi chodil do kabiny. Často mu to i půjčili a on pak to letadlo plné hráčů chvilku i kočíroval.
A svezl vás někdy i v tom svém?
Mě ne. Já se do toho nikdy nijak nenamotal. Ostatní s ním ale létali docela často. A to víte, že s tím letadlem už jednou spadl?
Nevím. Kdy to bylo?
Podle mě určitě alespoň před pěti roky. Kousek u Brna. Vzadu měl ještě jednoho pasažéra. Ale nic se jim tehdy nestalo.
Letadlo pilotoval, ačkoli mu už bylo přes sedmdesát. Věnoval se aktivně i jiným sportům?
To vůbec. On měl vždy špatný kolena a kotníky. A navíc ani pořádně nic jiného než hokej hrát neuměl. On ani v letní přípravě neuběhl kilometr. Když jsme hráli fotbal, tak byl v brance.
