Jak si vysvětluje 38letý útočník Radek Haman, že se podařilo nastartovat tým právě nyní? "Může to být tím, že se papírově horší na ta lepší mužstva lépe připraví. Že chtějí dokázat, že nejsou tak špatní. Ale my jsme doufali a věřili, že je to otázka času, kdy začneme bodovat."
Výhra nad Plzní je asi hodně důležitá z hlediska psychiky, že?
My jsme potřebovali jakoukoli výhru s jakýmkoli soupeřem. Ač jsme si říkali, že tomu nebudeme podléhat, tak v hlavách to prostě je. Když člověk hraje, maká a neboduje, tak je to znát. Doufejme, že takhle výhra nám dá prostě nějakou chuť.
Čekají vás teď tři zápasy venku, cesty autobusem nejsou moc příjemné. Jak hráč vlastně regeneruje, aby nastoupil maximálně připravený?
Ta únava se těžko dává pryč, a když jsou dlouhé štreky, tak to jde hodně do nohou. Třeba čtyři hodiny v autobuse, to je dlouhé. Ideální je dobrá rozcvička, když z něj člověk vystoupí. Projít se chvilku a nenaskočit hned do zápasu, pořádně se rozcvičit. I když s věkem se člověk rozjíždí někdy až poslední třetinu (smích).
Zatím hrajete i díky klukům z Olomouce pořád na čtyři útoky. Je to znát v náročném začátku sezony?
Řekl bych, že je dobře, že kluci ve čtvrté lajně můžou hrát, protože sezona je dlouhá, zápasů hodně a my si v těch prvních třech lajnách taky můžeme odpočinout.
Už před sedmi lety jste měli stejně špatný začátek jako letos, pak došli do čtvrtfinále. Co se musí stát, aby se povedla sezona takhle otočit?
Těžko říct. Byť máme málo bodů, tak je pořád začátek soutěže. Pro nás je důležité, abychom si hráli svoji hru, kterou máme natrénovanou. Nesmíme ji opouštět a musíme věřit tomu, že výsledky se dostaví. Navíc musím přestat dávat góly, protože když je dávám, tak prohráváme (smích). Proti Plzni se to potvrdilo.
Hraje pro hráče nějakou roli to, že trenér, který je v tuto chvíli neúspěšný, dostane důvěru vedení?
Jak tenkrát Pazy, tak teď Radim tu cítí domáckou atmosféru. Tady se neplaší, že za to může trenér. Tady je součástí mužstva. A když nefunguje mužstvo, tak to není jenom věc trenéra nebo jenom věc hráčů. Ale je to otázka celého kolektivu. My stojíme za trenérem a on stojí za námi.
Váš někdejší trenér Pavel Pazourek říkal, že týmy jsou hodně vyrovnané, ale že se hráči nevydají na sto procent, proto prohrávají. Potřebují cítit nějaký tlak. Dá se s ním souhlasit?
Jsem přesvědčený, že co se týče nás, že i když jsme byli poslední a na ledě to vypadá, že ze sebe nevydáme maximum, tak je to čistě otázka hlavy.
