Jste z přípravy hodně unavený?
Je to super... Minulý týden byl takový herní na rozjetí, a teď jsem do toho skočil naplno. Po dnešku můžu říct, že to bude jedna z nejtěžších příprav v mém životě. Ale je to potřeba. Léto je pro hokejisty nepříjemné období, ale patří to k věci. A trenéři jsou tady skvělí (v tu chvíli totiž kolem s nastraženýma ušima procházejí kouč Kalous a asistent Pešán).
Jaroslav KudrnaHokejový útočník, narozen 5. prosince 1975. Začínal v Hradci Králové, kde v sezoně 1993/1994 odehrál první zápasy v nejvyšší soutěži. Poté zamířil do zámoří. V reprezentačním dresu startoval na mistrovství světa juniorů a jako 142. si ho v draftu NHL vybral tým San Jose Sharks. Dlouhá léta pak nastupoval za Pardubice, kde patřil k lídrům a v sezoně 2002/2003 získal stříbro. Dále hrál za Plzeň a Třinec. V extralize odehrál celkem 13 sezon, ve kterých v základní části a play-off nastřílel 208 branek a přidal 179 asistencí. V půlce sezony 2006/2007 dostal nabídku z Metallurgu Magnitogorsk. S ním získal titul ruského šampiona a postoupil do finále Ligy mistrů. V předminulé sezoně se z ruské ligy stala KHL, Kudrna si však své postavení i po příchodu hvězd udržel, v 55 utkáních získal 37 bodů a zahrál si All-Star Game. |
Tam nastupuješ až čtyřicet dní před začátkem ligy na kemp. Připravuješ se sám. Já jsem si většinou v létě zaplatil kondičního trenéra, běhal a jezdil na kole. Ale je pravda, že takhle v kolektivu se člověk donutí víc. Je to asi lepší.
Tři a půl sezony jste působil v Magnitogorsku. Jaký odsud máte nejsilnější zážitek?
Nejlíp určitě vzpomínám na zisk titulu v prvním roce, kdy jsem byl u týmu. To je zážitek na celý život. Bodově byla asi nejpovedenější předloňská sezona, kdy jsme navíc vyhráli Super Six (turnaj, ve kterém se utkávali mistři šesti nejlepších hokejových lig v Evropě). Ale na druhou stranu jsem zažil i zklamání. To největší ve finále Ligy mistrů. Curych jsme asi trochu podcenili. Doma jsme horko těžko remizovali a venku dostali bůra. To byl šok.
Měl jste ještě možnost zůstat v Rusku?
Asi by to šlo, ale já jsem si stanovil nějakou platovou hranici i oblast, kam bych šel. Někam na Sibiř už se mi nechtělo. A s rodinou jsem se dohodl, že čtyři roky v Rusku stačily. Chtěl jsem být blízko domova, bydlím v Hradci Králové, navíc mám dvě dcery a jedna už chodí do školy. Nacestoval jsem se už dost.
Bílí Tygři vloni skončili čtvrtí v extralize. Hrálo to při vašem rozhodování roli?
Musím přiznat, že podle toho jsem se neřídil. Rozhodla malá vzdálenost domů a seriózní jednání. Během týdne jsme se domluvili. Měl jsem nějaké jednání s Třincem, odkud jsem do Ruska odcházel, ale nedopadlo to. A v Liberci to bylo rychlé.
V Liberci budete patřit k nejzkušenějším hráčům a taky se od vás bude hodně čekat. Jste na to připraven?
Taky jsem koukal, že jsem tu nejstarší, když tu není Méďa (kapitán Petr Nedvěd). S trenérem jsme se o konkrétních úkolech zatím nebavili, a co bude na ledě, to se uvidí. Zatím se mi tady líbí. Jsem zvyklý z Ruska na ty nejvyšší cíle, tak doufám, že tady v Liberci taky budou.
Bude to pro vás velký přechod?
Český hokej jsem sledoval, ale přece jen návraty jsou těžké. Každá soutěž je jiná. V Rusku jsou větší hřiště, v Liberci naopak hodně zúžené. Ale doufám, že se přizpůsobím rychle.
Očekáváte urputnější styl hokeje?
To asi jo. V extralize se hraje víc do těla, v Rusku se to naopak hodně píská a větší kontakt se nepřipouští. Bude to pro mě asi náročnější. Ale přípravu máme skvělou, tak mi to snad nebude dělat problémy. Běháme pod Ještědem kopečky s činkami, to jsou vážně chuťovky.
