"Byly to dva odlišné zápasy z hlediska naší střelecké potence," podotkl Marian Jelínek, trenér hokejistů Liberce.
Jak hodnotíte oba zápasy se švédskými soupeři?
S Djurgaardenem jsme předvedli naši nejlepší třetinu v přípravě, kdy jsme dali ve druhé části pět gólů a zaslouženě vyhráli. S Brynäsem jsme nezačali špatně, ale pak jsme selhali v zakončení a nevyužili jsme ani relativně dlouhou přesilovku pět na tři, což se nevyplácí. Vyhrát doma na jeden vstřelený gól, to asi nejde, to je možné tady vedle na fotbalovém hřišti. Bohužel jsme zklamali jako střelci a švédský soupeř byl hlavně v konci zápasu takový drzejší a aktivnější, nebál se, naopak my jsme začali řešit jakýsi strach ze zodpovědnosti, byli jsme zataženější. Když jsme měli hrát jednoduše, tak jsme zkoušeli něco složitého, a když jsme měli puk raději přidržet, tak to bylo zase zbrklé a šance jsme zahazovali.
Proti Djurgaardenu kapitán Nedvěd nastoupil, s Brynäsem už v sestavě nebyl, proč?
V prvním utkání hrál velmi dobře a je vidět, že když nastoupí, tak těch gólů dáváme víc. Ten kluk je fakt hodně platný. Utkání s Brynäsem bylo ovlivněno tím, že nehrál. To jsme viděli všichni obzvlášť v klíčových situacích, jako jsou přesilové hry nebo konec utkání. Do těchto fází hry potřebujeme donést jeho zkušenost a klid. Bohužel ho trochu pobolívají záda, tak jsme ho raději šetřili. Na druhou stranu jsme potřebovali vidět zase tým bez něho. Jak říkám, ten zápas bych z tohoto pohledu nehodnotil vůbec špatně. Výkon nebyl špatný, ale ta střelba..., a pak přišla v závěru chyba, kterou soupeř potrestal.
Jak vidíte skutečnost, že s nasazením nebo nenasazením Nedvěda bude stoupat a padat výkon Liberce?
Těžko říct, jak to bude dál, ale zatím to tak je, to vidí všichni. Ale právě tohle nechceme dopouštět, protože stavět mužstvo na jednom hráči je hodně křehké, jako vánoční ozdoba. Zase ale nechci, aby to vyznělo úplně pesimisticky, tak třeba Urban předvádí velice dobré výkony, dobře se jeví mladý Filippi, svou roli zkušeného hokejisty plní Kudrna a i Víšek svojí obětavostí a dobře bojují i další. Proti Brynäsu třeba výborně zachytal Pinc a právě na něm to bude stát. Musí si ale zvyknout, že nestačí odchytat na úrovni dva zápasy ze tří, ale tři ze tří.
S čím jste v této fázi přípravy spokojen a naopak?
Jsem spokojený s nasazením dvanácti patnácti hráčů. Někteří do toho jdou opravdu se vším všudy. Na ostatních některých hráčích je až moc vidět, že velkou část své kariéry hráli ve stínu někoho a trošku se na to spoléhali. Ty role vůdců plnil někdo jiný. Oni by ji teď měli převzít. Dřív hráli třetí čtvrté lajny a nyní musí být výš, ale těžko se tomu přizpůsobují. Musí si zvyknout, že stráví daleko víc času na ledě, možná mají psychický blok a ten musíme před startem mistrovské sezony odbourat.
Na čem budete do startu extraligové sezony ještě nejvíc pracovat?
Hlavně na mentální stránce našich hráčů, nechci brečet, že tu není kvalita. Ta je taková, jaká tady je. A chceme hlavně vypilovat ten agresivní styl, který chceme doma hrát. Nesmíme jen čekat, ale naopak lovit, abychom soupeře fyzicky náročným stylem donutili k chybám. A k tomu je právě potřeba to sebevědomí, které budeme zvedat.
S bilancí tří porážek a dvou výher už je postup ze skupiny European Trophy nereálný, jak moc vás to mrzí?
Měli jsme cíl, který je reálný, stojíme nohama pevně na zemi. Samozřejmě každý chce vyhrávat a být nejlepší, ale já jsem chtěl mít v European Trophy bilanci čtyři tři nebo tři čtyři, pokud jde o vítězství a prohry. Takže bych moc rád ještě jeden zápas do startu ligy vyhrál. Mrzí mě, že jsme ve Finsku jeden zápas nevyhráli, ale myslím, že by bylo hodně namyšlené, kdybychom tvrdili před soutěží, že postoupíme do finále. Jedna věc je chtít a druhá věc je realita. Já chci třeba titul, chtěl bych ferrari, ale myslím, že Petr Nedvěd mi ho nedá... (smích).
