Dva spodní ještě lékaři dokázali vrátit. Už se zdálo, že Hluchému skončila sezona.
„Ale pak jsem šel na kontrolu a doktorka mi řekla: rány jsou zahojené, já vám bránit nebudu, když jde o finále.“ A tak naskočil do domácích zápasů.
Jak se vám po pauze hrálo?
První třetinu to bylo nanic. Trochu jsem se tam motal, nevěděl, kam jet. A nebudu zapírat, měl jsem strach o pusu. Ale když jsem dostal pecku u mantinelu, říkal jsem si: Co se budu bát? Zjistil jsem, že se mi nemůže nic stát. Pak mě trenér začal dávat na oslabení, rozehrál jsem se.
Nebál jste se, že do vás soupeři půjdou hodně?
Ne. Jen při prvním střídání mi Micka narval do košíku konec hokejky. Zahákl se a on tam s ním šťoural. Pak už to bylo v klidu.
Omezuje vám plexisklo rozhled, nebo se v kombinaci s košíkem aspoň méně potí?
Jak člověk není na štít zvyklý, přehled ve hře má ztížený. Ale loni jsem měl zlomenou čelist a hrál jen s plexisklem. To mi moc nevyhovovalo.
Co jste vlastně po zranění musel absolvovat za lékařské procedury?
Nejprve mi vše zašili a sdrátovali v Budějovicích. Špatně. V Motole mi to kompletně předělali. Poprvé jsem zákrok podstoupil s opíchaným jazykem a pusou, podruhé jsem šel do celkové narkózy.
Musela to být velká bolest.
Šlo to. Ale když jsem se vzbudil po operaci, byla hrozná. Myslel jsem, že budu potřebovat morfium.
Zuby si necháte pořádně spravit až po kariéře?
Horní, to je jen kosmetická vada. Dolní si nechám udělat vyndavací.
Už můžete jíst normálně?
Po operaci jsem pil jen nutridrinky. Teď jím kaši a ryby, měkčí stravu, co rozkoušu na straně. Rýži musím polykat, což pro žaludek není super.
Smát už se také můžete? Jistě si z vás v kabině utahují.
Můžu. Smějou se mi, jak mluvím. Po prvním zápase mě chtěli na rozhovor do televize. Ale copak tam budu mluvit jako kašpar?